Může obchodník, v jehož podniku řádí zloděj, uveřejnit lapkovu podobiznu? Nebo se ho musí nejprve zeptat? Tuto absurdní otázku se pokusí rozluštit soudní řízení, které hodlá rozjet prodejce elektrokol Jakub Ditrich.
Na vlastní kůži totiž podobné bezpráví zažil. Když loni na konci listopadu zloděj navštívil jednu z jeho prodejen, neváhal a snímek pořízený podnikovou kamerou zveřejnil na sociální síti. Ukradené kolo do dvou dnů opravdu našel. Jenže radost z nálezu mu záhy zhatil Úřad na ochranu osobních údajů. Vyměřil mu pětitisícovou pokutu za to, že zveřejnil fotografie údajného zloděje bez jeho souhlasu.´
|
|
O vašem případě se velmi živě diskutuje. Jak jste s případnou žalobou daleko?
Vše zatím připravujeme. Celou věc už konzultujeme s právníky a v pátek se dohodneme na konkrétních krocích.
Co bude u soudu váš hlavní trumf?
Naším hlavním a dost možná jediným argumentem bude to, že okamžité zveřejnění fotky je často jediná účinná zbraň, jak zloděje či ukradené zboží vypátrat. Nejsme v tom sami. Podobných sporných rozhodnutí už byla vynesena řada. Pokuty platily například prodejny, které vylepily fotografie údajných zlodějů na své výlohy. Jen za tu dobu, co se o našem případu mluví, jsem dostal zhruba deset mailů od podnikatelů, kterým se stalo něco podobného jako nám.
Takže půjdete proti systému, ne proti konkrétnímu rozhodnutí úřadu?
Přesně tak. I v rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů, který nám dal pětitisícovou pokutu, se podle nás dají najít trhliny, ale na tom se zcela určitě točit nebudeme. Pokutu zaplatíme. Hlavní je pro nás změnit zaběhnutou praxi.
Krátce po první krádeži se ve vašem obchodě objevili zloději podruhé. Jak jste postupovali? Poučili jste z první "facky" od úřadu?
Ano. Záběry z kamerového systému jsme nahráli na "flashku" a předali policii. Ta je následně předala médiím a zveřejnila na svém webu. Výsledek to však zatím nemá. Po obou pachatelích se zatím pátrá.
Váš případ je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Po masivní pátrací akci na sociální síti vás několik lidí obvinilo, že ve skutečnosti žádné kolo nehledáte, ale všechno je vlastně dokonale zrežírovaná virální reklama. Co vy na to?
Hned druhý den nám volala agentura s takovými úsměvnými dotazy, jako kdo nám to vymýšlel a podobně. Po kampaních jako SuperVáclav už internetová komunita ničemu nevěří. O nic takového nám samozřejmě nešlo. Sociální síť jsme využili jen kvůli tomu, abychom to elektrokolo našli, což se naštěstí podařilo. Ale dá se říci, že nás to i trochu proslavilo. Nedávno jsem by na nějakém setkání, kde když jsem řekl, odkud jsem a co dělám, polovina lidí řekla: Jo, vy jste ti, co jim kradou ta kola. Ale to nás příliš netěší. Nechceme stavět reklamu na tom, že se elektrokola kradou.
