Kanibalismus
Za dětství Karla IV. se v Čechách jedli lidé

Jak krutá byla doba, do níž se v Praze dne 14. května 1316 - tedy přes před 700 lety - narodil budoucí panovník Karel IV.? Hodně. Podle dobových kronik docházelo v Čechách v obdobích hladu i ke kanibalismu.

Místem, kde byl počat Karel IV., se zatím asi nezabývala žádná historická monografie. Psala se půlka srpna roku 1315 a k milostnému aktu došlo nejspíše v domě U Kamenného zvonu, který dodnes stojí na pražském Staroměstském náměstí.

A ve stejném městském paláci se budoucí panovník také 14. května 1316 kolem páté ráno narodil. Místem narození už se věda zabývá a za tímto faktem stojí třeba pražská historička Božena Kopičková, jež dokonce zpochybňuje výzkum význačného odborníka na lucemburskou éru Jiřího Spěváčka. "Spěváček chybně uvádí, že se Eliščin a Janův prvorozený narodil na Pražském hradě, ve skutečnosti to byl městský palác dodnes zčásti zachovaný v Domě U Kamenného zvonu," je přesvědčena.

Dítě zrozené z válek

Pohlavní akt, jenž vedl k narození prvního mužského potomka českého krále Jana Lucemburského a královny Elišky Přemyslovny, se odehrál takřka na válečné stezce, zbraně tehdy řinčely na západ i na východ od Prahy. Doba to byla nesmírně krutá, devatenáctiletý panovník Jan Lucemburský se v srpnu 1315 zrovna navrátil z čtyřměsíční válečné výpravy na východ Moravy, odkud vyhnal samozvaného vládce Horních Uher Matúše Čáka Trnavského. Čák totiž Moravu bezohledně pustošil již od jara. "Napadl zemi moravskou, spálil města, městečka, opevnění i vsi, povraždil lidi a spáchal mnoho ukrutností," líčí Čákovo řádění dobový kronikář Beneš Krabice z Weitmile.

V bitvě u dnešní slovenské Holíče byl Jan Lucemburský dokonce málem zabit, což by znamenalo, že by se Karel IV. vůbec nenarodil. Zocelený prachem bojišť se však Jan Lucemburský někdy v srpnu 1315 pomiloval s manželkou Eliškou v očekávání mužského následníka, což se zatím nedařilo. Ze dvou již narozených dcer totiž velkou radost neměl, narození princezen místo kralevice navíc znepokojovalo pověrčivý český lid. A takový král ztrácel na úctě i mezi domácí šlechtou, jež měla s lucemburským cizincem již tak značný problém.

Válka střídala válku. Třetí měsíc těhotná Eliška Přemyslovna dokonce na sklonku října 1315 způsobila pokračování vleklé občanské války, když podnítila manžela, aby svého politického soka Jindřicha z Lipé zatkl a v poutech ho nechal odvléct do hradní věže hradu Týřov. "Hned na všech stranách království nevypravitelné povstaly nepokoje, všude viděti požáry a plenění a bědování, a skoro celé Čechy počaly pěti: Běda, ach běda," vylíčila boje Zbraslavská kronika, další z dobových kronik. Stoupenci uvězněného Jindřicha z Lipé se po království naháněli s vojskem Viléma Zajíce z Valdeka, jenž se postavil za krále. Smrt byla v Čechách doma.

Žalostné umírání

I přes své pokročilé těhotenství se královna Eliška Přemyslovna v prosinci 1315 vydala pro vojenskou pomoc za římsko-německým králem Ludvíkem Bavorským. V pouhém povoze a po zimních cestách do 350 kilometrů vzdáleného Ingolstadtu, což byl pořádně odvážný kousek ženy v jiném stavu, jež měla dát dědice Českému království.

Vojenská pomoc do Prahy dorazila až na konci března 1316 a skutečně v království zjednala dočasný klid, takže Karel IV. se 14. května téhož roku narodil do krátké válečné pauzy. Praha však v té době páchla spáleništěm, neboť 14. dubna, a znova o dvanáct dnů později, hořela značná část Starého Města. "Oheň v Židovské ulici počav, rozšířil se až ku bráně kostela sv. Martina ve zdi. Město Pražské záhubně jest spáleno," popisovala hrozný požár Zbraslavská kronika.

Záznam o narození Karla IV. pak vybíráme z jiné dobové kroniky, kterou napsal František Pražský: "Léta Páně 1316, dne 14. května, se v Pražském městě narodil králi a královně prvorozený syn jménem Václav." Václav? Ano, v pět hodin ráno se narodilo dítko, jež dostalo jméno po hlavním českém patronovi a po královském dědečkovi Václavu II. Karlem se pak Václav stal až v sedmi letech v Paříži, o čemž ještě bude řeč.

Jan Lucemburský však prvorozeného syna záhy opustil, aby se zbraní v ruce bojoval na straně Ludvíka Bavorského s Fridrichem Sličným. Doma v Čechách zatím řádily povodně a ve vodách rozbouřeného Labe mizela jedna vesnice za druhou, v Čechách a Sasku šlo dohromady o 450 zničených sídel. "Co povodeň uchvátila, to sebou odnesla. I následovalo žalostné umírání lidí, ve městech a vesnicích se kopaly hluboké jámy, aby zakryly přečetná těla mrtvých jako mršiny nebo zdechliny."

Lidi zabíjejí a pojídají

A aby nebylo všeho dost, po vodě přišla krutá zima, když Vltava v Praze zamrzla 30. listopadu a pod ledovým příkrovem zůstala až do 4. dubna 1317. Ale sotva led a sníh roztál, už opět bojovníci brousili meče. To už byl kralevic Václav čili Karel IV. odňat matce a dán do péče kojné a do ochrany šlechtice Viléma Zajíce z Valdeka na královském hradě Křivoklát. Tam kralevice rodina zřejmě skrývala před případným útokem Jindřicha z Lipé.

Matky si tak Karel IV. užil jen minimálně. Víme, že s ní nějaký čas pobýval třeba na počátku roku 1319 na hradě Lokti, ale nikoliv dlouho, neboť Jan Lucemburský propadl stihomamu, že Eliška chce tříletého nástupce trůnu prohlásit za krále a vládnout jeho jménem. Vyhnal proto manželku z Lokte a tříletého syna uvrhl do hradního sklepení bez jediného okna. Už dospělý Karel IV. pak dětské trauma vylíčil svému osobnímu kronikáři Benešovi Krabici z Weitmile: "Prvorozený Karel je na Lokti vsazen do hrozného vězení ve sklepení na šest měsíců, takže viděl denní světlo jen štěrbinou. Pak byl celý rok na hradě bez vazby, ale přece jako zajatec." Sakra surové dětství, dnes by byl Karlův otec odsouzen k tvrdému trestu za týrání dítěte.

Na sklonku roku 1319 nechal král Jan odvézt syna na Křivoklát, kde ho sice už nestrčil do sklepa, stále ho však držel v přísné internaci, a to až do jeho sedmi let, do jara 1323. Z dnešního pohledu lze však na věznění dítěte vidět i pozitivum: Na nedostupném hradě bylo Karlovi mnohem lépe než kterémukoliv poddanému v království. Třeba v roce 1318 trpěl lid kvůli trvající občanské válce, morové ráně a neúrodě takovou bídou, že hlad přešel v kanibalství, jak o tom píše Zbraslavská kronika: "Někteří sedláci opouštějí své příbytky, zamiřují do lesů, lidi, na které připadnou, zabíjejí, pojídají, tak se živí."

Král Jan se sice po období plném vzdoru, pijanství a cizoložství vrátil v roce 1321 na čas k Elišce a rok později se jim narodil i další potomek (na cestě byl v té době i nemanželský Janův syn), nejsou však zprávy, že by se tehdy Karel mohl potkat s matkou Eliškou. A zřejmě už ji do smrti nespatřil.

Král mne velice miloval

Ne úplně šťastné dětství kralevice Václava strávené v izolaci na českých hradech se jako zázrakem změnilo na jaře v roce 1323, když ho otec povolal do Paříže na královský dvůr. Tady potkal svoji tetu a otcovu sestru Marii, manželku francouzského krále Karla IV. Sličného. Sedmiletý princ dostal na královském hradě Saint-Germain-en-Laye u Paříže péči, o jaké ani nesnil, přičemž o dojmech z Paříže později nadšeně napsal i ve své autobiografii: "Král mne velice miloval a nebyl lakomý na peníze, měl dobré rádce a jeho dvůr se skvěl množstvím knížat."

Už nedlouho po příjezdu do Paříže princ oslavil svatbu vyjednanou jeho otcem, protřelým sňatkovým obchodníkem. Jan Lucemburský svého sedmiletého syna oženil s Blankou z Valois, rovněž sedmiletou princeznou a sestrou budoucího francouzského krále Filipa VI. Na svatbě si však novomanželé asi vůbec nerozuměli, český snoubenec uměl jen česky a německy, možná něco málo latinsky, snoubenka hovořila výhradně francouzsky. Svatba byla spojena i s biřmováním, při kterém princ Václav přijal jméno Karel, jež dále užíval jako hlavní. Mimochodem, jméno Václav prý bylo pro Francouze téměř nevyslovitelné.

Blanku sice Karel záhy po svatbě ztratil z dohledu, její rodina mu ji však vrátila v roce 1334, když oba oslavili osmnácté narozeniny, načež hned počali první dítě, dceru Markétu. První potomek se jim přitom paradoxně narodil na královském hradě Křivoklátu, kde byl Karel IV. jako dítě internován bez možnosti být s matkou. Kruh dětství se tak symbolicky uzavřel.