Církevní restituce
Zástupce církví: Podle logiky VV nezaplatí stát církvím nikdy

Argument Věcí veřejných, že by se měla odložit finanční část vyrovnání s církvemi o rok nebo do doby ekonomického růstu, protože stát nemá peníze, je podle předsedy Ekumenické rady církví Joela Rumla slabý. "Kdy u nás bude hojnost? Nikdy není peněz dost," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. Na parametrech církevních restitucí se ve středu opět neshodla vláda. Pokračovat bude za týden. 

Je pro vás zklamání, že vláda není stále s to dotáhnout vyrovnání s církvemi do konce?

Nemluvil bych o zklamání. Člověk realisticky posuzuje možnosti, dívá se na složení vlády a dovede odhadnout, že je zkrátka některým téměř proti mysli něco takového rozhodnout. Spíš to vnímám jako komplikaci řešení dané problematiky. Protože každý návrh, který nabourá dohodnuté parametry, znamená, že se má s církvemi jednat znovu. A v tu chvíli se všechno komplikuje, prodlužuje. Navíc, když nad tím člověk přemýšlí, říká si, kdy u nás bude hojnost? Oddálit vyplácení finančních náhrad na rok 2014 je sice dnes hezké, ale vždyť to vidíme: nikdy není dost peněz.

Vnímáte tedy argument Věcí veřejných, že je potřeba finanční část vyrovnání oddálit kvůli propadu ekonomiky, jako pouhou záminku?

Vzpomínám si na předvolební billboardy Věcí veřejných. Stálo na nich: řešení majetku církví ne. Bylo to někdy na jaře 2010 a zdálo se mi, že to je postoj té strany, že se zkrátka církvemi příliš zabývat nechce. Pak se Věci veřejné dostaly do vládní koalice, čímž se úplně změnila jejich pozice, a nevím, jakou měly radost z toho, že chce kabinet tuto problematiku řešit. Argument uhradit finanční část vyrovnání až ve chvíli, kdy bude mít stát peníze, se mi zdá slabý. Od Ameriky po Asii žádný stát peníze nemá, všechny jsou zadlužené. To znamená, že se ten argument dá použít kdykoliv. Navíc hojnost už byla, to je ten největší průšvih. Bylo to v devadesátých letech, kdy stát na vyrovnání s církvemi rezignoval.

Byl by pro vás nicméně návrh Věcí veřejných jako takový přijatelný?

Můžu mluvit pouze sám za sebe, protože k tomu zatím neproběhla žádná jednání. Nicméně, na jaře 2011 se tato debata vedla i se zástupci vlády, tedy přijmout zákon a jeho účinnost odložit. Odpověď ze strany vlády tehdy byla, že by to bylo zavázání jiných vlád, a tudíž to je nepřípustné. Teď, když od jedné strany vládní koalice, která se tehdy jednání účastnila a s tímto řešením souhlasila, zaznívá, že se mají části vyrovnání rozdělit, opravdu nezbývá než jednat. A snad chování církví za ty roky už ukázalo, že tady opravdu nejsme od toho, abychom dělali naschvály, blokovali něco nebo si kladli kdovíjaké podmínky.

Může další jednání úplně zbourat dosud dohodnuté parametry vyrovnání?

To si nemyslím, protože i jednání v roce 2011 převzalo řadu věcí z roku 2008. Takže si pořád myslím, že základní výchozí hodnoty, ocenění, body, počty, by zůstaly stejné, příliš by se neměnily.

Rozhovor: Jiří Reynek

Syn básnířky Suzanne Renaudové a grafika Bohuslava Reynka. Jaké bylo jeho dětství a jak se k němu rodiče chovali? Kdy začal přemýšlet o tatínkových grafikách a básních? Čtěte v aktuálním Instinktu.  

Aktuální vydání zakoupíte ve stánku nebo si můžete objednat předplatné.

Co by pro církve rozdělení startu naturálního a finančního plnění znamenalo?

To je přesně to, co musí být obsahem jednání. Co stát církvím nabídne, když vyrovnání rozdělí. Naturální restituce by se sice začala řešit hned, jenže malých církví se v podstatě moc netýká, tudíž nebudou hospodařit s ničím než s nějakou státní dotací, která je taková, jaká je. Strana Věci veřejné by proto měla také říct, co vláda nabídne pro to přechodné období.

Co se teď bude dít dál?

Bereme na vědomí, jak se to všechno mele, a čekáme na výzvu ze strany státu, jak jednat. A ta nepřijde dřív, než se dohodne koalice mezi sebou.

Napříč církvemi už začaly vznikat různé komise, jak s penězi naložit. Přišla by jejich práce vniveč?

To víte, že ano. V roce 2011 jsme od vlády převzali nějaké zadání, na kterém pak pracovali experti. Ti mají svá povolání, ale v rámci toho, že jsou členové církve, tomu věnovali svůj čas. Nedovedete si představit, kolik cest a času to bylo. Pak se to vzájemně odsouhlasilo - to je to nejhorší -, vládní komise a církevní komise dohromady řekly ano, experti pracovali dobře. A teď se jim vzkáže, ať si to zopakují. Je to trošku mrhání lidskými silami.