Ubytovny poslední naděje. S neplatiči je tu narváno
05.03.2009 13:00 Zápisník z Litvínova
Atmosféra v ubytovnách na okraji Litvínova, kam město vystěhovává v rámci nulové tolerance nepřizpůsobivé občany, začíná pořádně houstnout. "Tradiční" nájemníci si stěžují, že neplatiči jsou proti nim zvýhodňováni. Rádi by proto na revanš zamířili opačným směrem - do prostorných janovských bytů po vystěhovalcích.
Manželé Magyarovi strávili celý život po ubytovnách. Vlastní byt si nikdy nemohli dovolit. A to z prostého důvodu: kvůli zdravotním potížím jen s obtížemi shánějí zaměstnání. Hlava rodiny Ernest trpí nadváhou a chronickým otékáním nohou.
Jeho žena Helena má zase sníženou inteligenci a nepravidelně ji zachvátí výbuchy agresivního chování. Sprostě při nich nadává, tříská s věcmi okolo sebe a je prý schopná i - nevědomky - zabít.
"Já mám potvrzení od lékaře, v němž se píše, že musím mít práci, u které se pouze sedí. Jinak nohy otékají a to mě hrozně bolí," vypráví statný čtyřicátník. A pokračuje: "Manželku zase musí někdo při práci permanentně hlídat, aby v tom svém amoku něco hrozného nevyvedla. Proto jsme oba bez práce," popisuje Magyar.
Při pracovních pohorech je prý limituje i skutečnost, že jsme oba Romové. "Když se tohle všechno sečte, nemáme takřka naději," myslí si muž.
V posledních několika letech si tak manželé mohou dovolit pouze dvoupokojovou buňku v litvínovské ubytovně U Bílého sloupu. Ta se stala jejich hnízdečkem; stejně tak jako pro ně, je i pro většinu tamějších místem poslední záchrany.
"I ti, kdo v Janově neplatili, tady rázem peníze seženou. Vědí totiž, že další stupeň už je život na ulici," shodují se litvínovští strážníci, kteří za chod ubytovny zodpovídají.
Ze sociálních dávek si Magyarovi lepší kvalitu bydlení nemohou dovolit. Po zaplacení nájmu v ubytovně ušetří sotva na základní potraviny.
"Já byt ani nikdy neměl. Teď bych ale už rád. Třeba i do toho Janova, stačilo by mi 2+0. Přece jen je to tu pro nás trochu stísněné," říká Ernest.
Takových bytů, jaké si v duchu vysnil, jsou nyní k dispozici desítky. Jenže majitelé bytů je nerozdávají zadarmo; po janovských neplatičích chtějí, aby jako noví nájemníci složili při koupi dopředu částku ve výši alespoň tří nájmů. "Kde my bychom na to z dávek vzali?" kroutí hlavou muž.
Magyarovi měli proto slíbeno, že se budou moci přestěhovat alespoň do prostornějších prostorů v rámci ubytovny.
Ve stávajících pokojích bylo totiž místo akorát na rozkládací pohovku, malý stolek, kuchyňský kout a pračku.
"Kdykoliv k nám přišla návštěva, museli jsme chodit ven. Tady bychom se s další osobou navíc už vůbec nehnuli," popisuje Helena. A dodává: "Navíc jim to tam hned vymalovali a vůbec udělali hezký. Pro nás neudělají nic," stěžuje si.
Stěhování nebude
Slíbené stěhování však vzalo za své poté, co se do ubytovny začali hrnout lidé vystěhovaní právě z Janova. "Už to bylo domluvené a tenhle týden mi řekli, že to nepůjde. Že tam jdou ti neplatiči," hlesne smutně žena.
Na chodbě se mezitím do "jejich" buňku stěhuje mladá samoživitelka čtyř dětí Monika Lukešová. Před nedávnem ji neznámý lupiči kompletně "vybílili" byt v Janově. Nenechavci si z bytu odnesli veškeré vybavení – televizor, audiověž, počítač.
"Zmizelo všechno. Počítač, televize, celý byt je navíc převrácený vzhůru nohama. Teď si to vyfoťte," zoufala si mladá žena cestou na policejní služebnu.
Všechny věci přitom měly už z dřívější návštěvy exekutora nálepku „Zabaveno“; žena totiž téměř rok neplatila nájem. Ani to nezabralo. Lukešovi tak skončili na ubytovně jen s nejnutnějšími věcmi.
Magyarovi jsou nyní už pevně rozhodnuti: své štěstí zkusí v budoucnu opačným směrem než ostatní sousedé. Tedy z ubytoven pro neplatiče do prostorných bytů na janovském sídlišti.
Věří, že s pomocí úřadů se do Janova přece jen dostanou. "A proč by ne? Já už nemám skoro žádné dluhy, poslední tisícovku jsem dal na dluh za vodu. Teď se budeme snažit šetřit, aby nám janovský sen vyšel," uzavírá Ernest.
Foto: Vladimír Křivka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.