Je tomu už více než dvanáct let, co navždy odešla výborná herečka Helena Růžičková (†67). Na svou múzu, se kterou natočil trilogii Slunce, seno, ... nebo pohádky Z pekla štěstí 1 a 2, nezapomíná dodnes režisér Zdeněk Troška (63).
Velká herečka s velkým darem, taková byla Helena Růžičková. A zároveň také nesmírně přímočará bytost, která doslova rozdávala dobrou náladu plnými hrstmi. Takovou ji má i dvanáct let po její smrti v paměti Zdeněk Troška.
"Byla to moje múza. Měl jsem tu největší a nejsilnější múzu ze všech. Ta když vás políbila, hezky, s fortelem, brněla vás hlava ještě půl hodiny. Helenka byla jako moje sestra, mé druhé já. Byli jsme jedna duše ve dvou tělech. Neuvěřitelně jsme si rozuměli. Stačil pohled a Helena přesně věděla, co má udělat," vzpomínal v týdeníku 5 plus 2 láskyplně kudrnatý režisér.
Také uvedl na pravou míru, jak se to mělo s Helenou Růžičkovou a improvizací. Řada lidí je totiž přesvědčena, že do svých rolí vkládala herečka mnoho svých vlastních nápadů. "I když to tak vypadalo, pravý opak byl pravdou. Byla neuvěřitelně ukázněná a učila se texty přesně podle scénáře. V tom byl její herecký kumšt, že dialogy říkala zcela přirozeně, jako by jí šly rovnou od plic. Nikdy nepřišla s tím, že »jí text nepasuje do huby«, vždy ho řekla tak samozřejmě a normálně," vyprávěl Zdeněk Troška, který rovněž podtrhl, že přes svou tloušťku byla herečka neuvěřitelně pohyblivá.
