Jan Kačer (79) si dokázal, že i člověk v pokročilejším věku ještě nepatří do starého železa. Už v pátek totiž spatří světlo světa jeho autorská hra, a to rovnou na prknech Činoherního klubu. Sám si myslí, že by jeho elán a nasazení mohly být inspirací pro další vrstevníky.
Poté, co se mu jako režisérovi přestalo v divadle dařit, začínal se smiřovat s neradostnými vyhlídkami na budoucnost. Protože to ale není žádný slaboch, zkusil ještě něco napsat. Požádal o spolupráci režiséra Ladislava Smočka a bylo vymalováno.
Jan Kačer, který v Činoherním klubu hrál naposledy před čtyřiceti lety, se ale nejvíc rozplýval radostí nad svou novou životní situací. "Vrchlickému říkali v padesáti velebný kmete, Štěpánek hrál v šedesáti pěti dědky, a já tady teď v osmdesáti hraju a tvářím se, že to je normální. A navíc se mi otevřely další dveře, o kterých jsem neměl ani tušení," začal lehce zeširoka svou sentimentální řeč Kačer, který nyní v osmdesáti prý vidí svět úplně z jiného úhlu.
"V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlých úmyslů. Ten život je najednou strašně sladký. Vidíte ho jinak, než jste ho viděli ve třiceti. Líbí se vám ženský, ale nejenom proto, že mají hezká těla, ale pro něco jiného. Máte rád jiné kamarády, vážíte si lidí, kteří tady už nejsou, je to fantastický objev... A kdybych měl trochu času, tak bych to chtěl ještě napsat," zasnil se herec a autor hry Svatba pozdního léta.
