Otec obviněný ze sexuálního zneužívání, dcera, která si na bílou oslavu přivede "čmouda"... nejen Dánsko není vždy tím, čím se zdá být. Rodinná slavnost v ostravském Divadle Petra Bezruče je pěkně vypečený večírek.
Umělecký šéf Divadla Petra Bezruče Martin Františák v této sezoně, u Bezručů zvané ostrá, zatím režíroval vlastní hru Nevěsta, nyní si vzal na paškál slavný dánský film Festen (u nás známý jako Rodinná oslava), který byl druhdy prvním dílem natočeným podle manifestu Dogma. Dalo by se čekat, že v protikladu k puristickému Dogmatu uvede Františák Rodinnou slavnost jako opulentní, výpravnou podívanou, ale zřejmě by to byla jen schválnost. Drží se textu a prostého, i když děsivého rodinného příběhu o kostlivcích ve skříni, což ovšem neznamená, že jsme v Činoherním klubu, neboť invenčních stylizovaných výstupů se rovněž dočkáme.
Jistou divadelní nadsázku ztělesňuje dvoufázová scéna Jana Štěpánka v pozadí s lehce "lynchovským" závěsem, otevírajícím prostor pro impozantní entrée postav, i zcizující postavy ceremoniáře (Tomáš Dastlík) a majordoma (Jan Vlas). Především jsou to pak hudební čísla, konkrétně zdůraznění perverzního momentu bujarých oslav a nefalšovaného divoké veselí všech tváří v tvář těžkým obviněním, vzneseným jedním ze synů vůči otci. Situaci vygraduje, když si sestra (Tereza Vilišová) přivede na scénu cizokrajného partnera, který ovšem na tatínkovy šedesátiny nebyl pozván, protože papínek je rasista (a maminka rovněž, ta vždy dělá, co tatínkovi na očích vidí). Celá záležitost proto pokračuje drastickou a mrazivě zábavnou scénou společného zpěvu Deset malých černoušků a radostně barbarského tance.
Emočním vrcholem inscenace je chvíle, kdy otec (Norbert Lichý) na dorážení dětí "proč jsi nám to všechno dělal?" řekne nekompromisně: "Nic lepšího jste si nezasloužily." Model, kdy pro děti otec, i když je týral a sexuálně zneužíval, i když jim zničil život, je přeci jenom tím tatínkem, od kterého i přesto všechno chtějí, aby je měl rád, aby se mu zavděčili, model, kdy i v takové chvíli otec do dětí tvrdě šije, jako by otevíral nové vyústění příběhu. Nakonec se však omluví a v nenávisti ostatních odchází do ústraní.
Opakovat, že Bezruči mají mimořádně vyzrálý a sehraný herecký soubor, by bylo nošením sov do Athén. Norbert Lichý je samozřejmě robustním otcem, pouhá jeho existence na jevišti je diváckým zážitkem - jako vždy. Špičkový výkon už poněkolikáté převádí Kateřina Krejčí jako lhostejná matka a věrná partnerka svého tyranského manžela. Scéna, kdy se v ní pere loajalita k manželovi a naučená zdvořilost, vědomí povinností manželky s vědomím povinností hostitelky, když má uvítat nebo odmítnut dceřina partnera a nakonec ho s otrávenou zdvořilostí lámanou angličtinou vítá, je jednoduše skvělá.
Se samotným textem jakožto konvenčním realisticky psychologickým dramatem lze mít jisté potíže; bezručácká inscenace je však precizní.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava. Thomas Vinterberg, Morgens Rukov: Rodinná slavnost. Režie Martin Františák. Premiéra 21. ledna 2011.
