Laboratorní myši jsou tradiční součástí vědeckých experimentů i vhodnými miláčky do domácnosti. Ze života jejich společenství v ideálních podmínkách lze však mnohé usoudit i pro osud lidstva, domnívá se režisér a spoluautor poslední dramatické novinky sezony činohry Národního divadla v Praze Jiří Havelka, která má na Nové scéně premiéru 26. května.
Po dnešní generálce inscenace s názvem Experiment myší ráj, kterou napsal s dramaturgyněmi Martinou Sľúkovou a Martou Ljubkovou, upozornil, že inspiraci bral z internetu. Konkrétně z pokusů amerického psychologa a etologa Johna B. Calhouna (1917-1995), který studoval kolonie hlodavců žijících v ideálních podmínkách. Navzdory dostatku potravy a absenci predátorů však myši vždy po určitém čase vyhynuly. Pesimistické náhledy na "vymírající Evropu" a příčiny jejího úpadku svádějí ke srovnání například s koncem římského impéria. I Calhounovy experimenty jsou s tím v něčem podobné.
Inscenace má zvláštní tvar. Diváci, kteří při příchodu dostanou myší masky, se ocitnou na zasedání myšího kongresu, jakési "myšance" (podle slova aliance). Řečníci za předsednickým stolem, rovněž v maskách, po zpěvu hymny Jednou budem dál poukazují na vznešené myší ideály. Reakce přítomných účastníků zasedání z publika však stále častěji upozorňují na devalvaci "mezimyšských" vztahů, samotu myších seniorů a ztrátu životního elánu. Ukazuje se, že myši mají stejné problémy jako lidé - a čísla na velkoplošné obrazovce informují přítomné o stále se snižujícím počtu myší populace. Na jevišti se objeví například Lucie Juřičková, Taťjana Medvecká, Vladislav Beneš, David Prachař a Jan Bidlas. Příspěvky všech jsou složeny pouze z monologů.
"Pokusy s omlazením, s mozkem či v oblasti genetiky, kdy člověk testuje na zvířeti, jsou známé. Co kdybychom se ale testovanou myškou stali my?" komentovala tento jevištní experiment Ljubková. A tak přinášejí vědecký důkaz rozkladu společnosti, v níž ti, kteří vstupují do ráje, nevyhnutelně zanikají.
Calhounovy experimenty vždy končily vyhynutím hlodavců. Po počáteční píli a populační explozi však pokaždé nastala třetí fáze, která bezprostředně předcházela pádu. Mladí jedinci nenacházeli uplatnění ve společnosti a jejich frustrace vedla k bezdůvodnému násilí. Jiní se odmítali rozmnožovat. Matky nedokázaly donosit potomky a pokud se tak stalo, o mláďata ztratily zájem. Objevili se i jedinci, kteří se zajímali jen o svůj vzhled, ale zcela se vyvázali ze sociálních vztahů.
Podle Havelky je zřejmé, že obrovský boom dokumentárního divadla či interaktivních performačních her je důkazem vůle divadla uniknout vlastní uzavřenosti, zapouzdřenosti a umělosti, důkazem snahy o návrat živé a podstatné komunikace. "Protože jakmile divadlo přestává interagovat s divákem, jakmile ho nezasáhne autentickým prožitkem a stane se jen demonstrací nápadů či estetickou kratochvílí, stává se mrtvým," podotkl.
