S koncem sezony opustí pražské Národní divadlo (ND) svou pátou scénu - podkrovní Kolowrat, kde bylo hostem od roku 1991 v mecenášském pronájmu rodiny Kolowrat-Krakowských. Většina repertoáru přejde na Novou scénu.
Česká první scéna však bude moci i nadále užívat technickou budovu Kolowratského paláce včetně podzemí, která obsahuje důležité technologické zázemí pro Stavovské divadlo. Umělci budou moci nadále navštěvovat divadelní klub v suterénu. To vše za symbolický nájem 1 Kč ročně, tedy jako dosud.
Jeviště pod střechou raně barokního paláce, který byl opraven s rekonstrukci sousedního Stavovského divadla a sloužil české první scéně jako její provozní budova, nabídlo především místo k realizaci komorních her. Divadlo Kolowrat tu zahájilo činnost 2. prosince 1991 premiérou hry Felixe Mitterera Návštěvní doba.
"Od té doby bylo uvedeno 56 činoherních inscenací a projektů, z toho pět scénických čtení. Opera tu uvedla deset a balet tři premiéry," uvedl mluvčí ND Tomáš Staněk. V dramaturgii podle něj převažovali autoři zahraniční: 35 děl proti 21 českým. Nejvíce repríz, 129, dosáhla inscenace Na ústupu z pera britského dramatika Williama Nicholsona.
Oblíbená byla i benefiční představení, v nichž svou hereckou kariéru připomněly osobnosti jako Blanka Bohdanová, Vlasta Chramostová, Luba Skořepová, Jan Kačer a Radovan Lukavský. Právě jeho benefice s názvem Nebyl jen Hamlet z nich měla nejvíce repríz - třiašedesát.
I na tomto komorním jevišti se objevily mimořádné výkony. Iva Janžurová obdržela Cenu Alfréda Radoka 1998 za herecký výkon roku a také cenu Thálie za ztvárnění Winnie ve hře Samuela Becketta Šťastné dny.
Ověnčena cenami byla soudobá opera Aleše Březiny v režii Jiřího Nekvasila A zítra se bude... V divadelním zpracování soudního procesu s Miladou Horákovou ztvárnila hlavní roli Soňa Červená a získala za ni Radokovu cenu, skladatel Aleš Březina zabodoval v kategorii Hudba.
Inscenace Blackbird od Davida Harrowera vynesla Cenu Thálie Jiřímu Štěpničkovi za roli Raymonda.
Kolowrat se stal i prostorem k hostování českých a zahraničních souborů, například Slovenského národního divadla či souboru Teatro di Roma. Nejvíce tu zdomácněla Dětská opera Praha, která v letech 1999-2012 uvedla 27 projektů.
"Před otevřením Stavovského divadla po rekonstrukci jsme hledali komornější prostor, kde by bylo možno uvádět tituly s malým obsazením a bez nároků na scénografii. O prostoru v podkroví jsme původně neuvažovali - byla to zkušebna s problematickým vstupem a bez zázemí. Napadlo to až tehdy nového šéfa činohry Ivana Rajmonta. Hrabě Kolowrat s tím souhlasil a dovolil, aby divadlo neslo jeho jméno," řekl současný poradce ředitele ND Bedřich Gregorini. Teprve v dalších letech se podle něj scéna vybavovala scénickým osvětlením, elektroakustikou a zázemím pro herce.
Podle Staňka Národní divadlo využívalo tyto prostory včetně dalších v paláci za symbolickou jednu korunu českou ročně. "Rod Kolowrat-Krakowských tak potvrdil svou dlouholetou pozici jednoho z největších mecenášů a podporovatelů české kultury," dodal.
