Národní uvede citově vypjatou hru o bezdomovcích Spolu/Sami

Na nové scéně Národního divadla má 12. listopadu českou premiéru hra současné německé autorky Anji Hillingové Protection, v české verzi pojmenovaná Spolu/Sami. Inscenaci nastudoval šéf činohry české první scény Daniel Špinar, který do hlavních rolí obsadil Davida Matáska, Kateřinu Holánovou, Terezu Vilišovou, Martina Pechláta, Filipa Rajmonta a Igora Orozoviče.

Podle dramaturgyně Marty Ljubkové je hra zasazena do prostředí berlínských bezdomovců, odehrává se i v "nějakém" tamním klubu a starém domě. "Tento současný text měl už dlouho Daniel Špinar ve svém šuplíku. Odpovídá našim představám, že bychom tu chtěli představovat hry, které experimentují s formou či s nároky na inscenátory i diváky," řekla Ljubková po středeční generální zkoušce.

Autorka scény Lucia Škandíková uzavřela herce do jakéhosi akvária bez vody, které vymezuje jejich hrací prostor. "Když se herci v takové plexisklové krabici nasvítí zevnitř, vidí prakticky jen sebe a hledí vlastně do zrcadla," uvedl Špinar. Tato kostka může znamenat cokoliv - třeba jedno patro vyjmuté z anonymního domovního bloku. "Dobře to koresponduje s textem, který není pouhým hraním, ale neustálým pokusem sdělit něco přes nějakou hranici," vysvětlila Ljubková. Text postrádá dialogy, přičemž autorka nepředepisuje, kdo co komu říká; je to na interpretaci herců i diváků.

"Volání či potřeba sdělit něco přes nějakou bariéru dobře koresponduje s tím, jak je text napsán, když věty trhá do sloupců, postrádá interpunkci a připomíná volné verše. Když jsme sledovali dřívější inscenace této hry, nikdo se nepokusil bariéru nemožnosti či obtížnosti komunikace ani naznačit. Text se tak dostal o patro výš," dodala dramaturgyně. Podle ní je hra zasazená do prostředí berlínských bezdomovců, odehrává se i v "nějakém" tamním klubu i ve starém domě.

Autorka, která se má jedné z repríz v Praze zúčastnit, píše v posledních letech na zakázku především pro Thalia Theater v Hamburku či vídeňský Schauspielhaus. Ve svých hrách neklade důraz na jednání, ale na duševní pochody na pozadí jednání postav. Diváci tak pronikají do jejich nitra, jsou svědky toho, když reflektují, plánují, sní, ale také lžou sami sobě a hrají si na někoho, kým nejsou.

"Zajímá mě člověk v mezních situacích, křečích, a to jazykově, sociálně i emocionálně. Zároveň i překračování hranic, pohyb z vnějšího i vnitřního světa do jedné figury, rozklad a odloučení," přiblížila Hillingová svou tvorbu. Má ráda spojení, které vznikne poté, co hru předá inscenátorům. Přitom za zásadnější, zda se jí samotné inscenace líbí, pokládá to, zda cítí opravdový úmysl, se kterým vznikla.