Nebezpečné soulože, Malkovich a karban v Hradci

Oblíbené město plné slunce a veselých přívětivých tváří. A divadla. V pátek začal devatenáctý ročník festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové. Nabízí přehlídku místní tvorby (Klicperovo divadlo a Divadlo Drak), reprezenativní průřez mezinárodní loutkářskou produkcí, bohatý off-program, trochu zmatený, ale pestrý výběr současného českého divadla a pár zahraničních lahůdek. Takže se začalo francouzským bulvárem, třebaže v režii Johna Malkoviche.

Scène Indépendante Contemporaine je produkční agentura z Paříže, která má v repertoáru mimo jiné Nebezpečné známosti. Klasický román Choderlose de Laclose se přirozeně hraje v populární dramatizaci Christohera Hamptona. Lákadlem na této produkci je jméno režiséra: John Malkovich, který kdysi hrál Valmonta ve Frearsově filmu (jenž vycházel ze stejné dramatizace). V Paříži se to hraje v historickém Théâtre de l'Atelier.

V Klicperově divadle Nebezpečné známosti festival zahajovaly a z první poloviny představení se zdálo, že to nebyl úplně špatný nápad. Bylo sice zřejmé, že Malkovich nepřichází s žádnou revoluční interpretací a čeká nás tak notně upovídané francouzské divadlo, ale řeč se linula líbezně, kulisy byly patřičně omšelé a scény vybrané lascivity v sobě měly přesně tu správnou míru perverze: třeba když Valmont (Yannik Landrein) citoval nahé (doslova) děvce (Lola Naymark) dopis pro úplně jinou ženu. Využití současných technologií mělo docela vtip: ať už čtení dopisů na iPadu nebo focení pod sukní smartphonem do moderního obrazu Valmonta docela zapadalo. A markýza de Merteuil (Julie Moulier) byla dobře obsazená.

V druhé půli přibylo hysterie, sentimentu a také lascivity, takže jsme se lehce přesunuli do divácky vyděračského bulváru. S průměrným hereckým souborem to už opravdu nebyla žádná sláva, ale je třeba uznat, že publikum tleskalo vestoje. Až na první řadu, kde sedávají kritici.

V sobotu se představila ostravská Komorní scéna Aréna (poněkud paradoxně ve velkém sále) s Gogolovou komedií Hráči v režii Ivana Krejčího. Notně ohraná taškařice o podvodníkovi, kterého oberou jiní podvodníci patří k sázkám na diváckou jistotu, jakkoli různé snahy udělat z řečí kolem podvodů narážky na aktuální politiku nepadají na příliš úrodnou půdu a vypadají křečovitě.

Aréna je známá jako scéna soustředěná především na herectví a její soubor proslulý jako mimořádně sehraný. Je pravda, že když se na jevšiti sejdou pánové Albert Čuba, René Šmotek, Josef Kaluža nebo Marek a Pavel Cisovští, vždycky je na co koukat. Možná to bylo tím festivalovým přenosem, možná nevyšel přesun z komorního prostoru, kde hercům vidí diváci do karet (zde nejen obrazně) do obřího sálu Klicperova divadla, možná že jindy přesná režie Ivana Krejčího tentokrát povolila uzdu. Představení se táhlo, k pointě se pracně doklopýtalo a s výjimkou Marka Cisovského to tentokrát nebylo moc zábavné. Diváci se vesměs nesmáli ani u jindy zaručených kousků. Ale nakonec představení odměnili silným potleskem. Nemůžu říct, že publiku vždycky rozumím.

Zlatým hřebem sobotního programu měl být Spánek nikdo nevolá v provedení proslulého pražského intelektuálního spolku Puchmajer, ale z organizačních důvodů (nebylo kde hrát) bylo představení zrušeno.