Nové nastudování Louskáčka, tradičního titulu, který patří k předvánočnímu času většiny světových baletních scén, připravilo Národní divadlo. Jeho baletní soubor uvede oblíbený titul jako svou první premiéru sezony. Představení vzniklo v režii a choreografii šéfa souboru Petra Zusky, který se více než k odkazu slavných baletních tvůrců vrací k literární předloze E. T. A. Hoffmanna Louskáček a myší král.
Vánoční čas v inscenaci obohacuje ještě o dobu, kdy přichází Mikuláš a příběh zasazuje do pražského prostředí. Oblečením tanečníků se jeho inscenace Louskáček a Myšák Plyšák hlásí k současnosti. Mikuláš s čertem a andělem na scénu přinášejí také ořech, který k louskáčku nutně patří, avšak ve známých baletech se vůbec nevyskytuje.
Na výtvarně propracovanou a poutavou scénu z něj vyskočí plyšový myšák, který se stává druhou důležitou postavou baletu. Představení má také dva průvodce, Já a Ty, kteří diváky zavedou do děje a pak provázejí děti, které jsou hlavními hrdiny původní pohádky, kouzelnou zemí. Louskáček a Myšák Plyšák se bude v prosinci hrát patnáctkrát, z toho deset večerů už je vyprodaných.
Zuska odhaduje, že v historii vznikly již desítky verzí tohoto příběhu. Některé jsou klasičtější, tradičnější a konzervativní, navazující na odkaz Mariuse Petipy a Lva Ivanova, jiné dramaturgicky podobné, ale již novátorské choreograficky, část tvoří pohledy velice originální, svébytné a revoluční, říká s tím, že jeho nová verze Louskáčka je průnikem všech těchto aspektů.
"Respektuji Čajkovského nádhernou muziku, adaptuji se do základních rámů Petipovy zkratky a snažím se tu a tam dotknout symbolů a archetypů Hoffmanových, a tím vytvořit příběhu logiku i přesah," uvádí Zuska.
"Jsou situace, scény a některé postavy, které se tomu vymykají, ale stěžejní louskáčkovské pasáže jsou opřeny o slovník klasického baletu. To však neznamená, že nějaké choreografie přebírám z dřívějška. Všechno zde bude nové. I v rámci známých pas de deux a variací," popisuje svůj choreografický přístup.
Autorovi předlohy, německého romantickému autorovi hororových a fantasy příběhů E. T. A. Hoffmannovi, prý děkuje za intelekt, duchovno, logiku a práci s archetypy - "za všechno, co se posléze do okleštěného libreta, a tudíž následně i do Čajkovského hudebního rozsahu z mnoha důvodů nevešlo".
