Celkem 213 inscenací se dočkaly od 30. let minulého století hry Voskovce a Wericha. Nejčastěji se podle vedoucí Informačně-dokumentačního oddělení Institutu umění - Divadelního ústavu Lucie Čepcové objevily na českých jevištích Nebe na zemi, Balada z hadrů, Těžká Barbora a Kat a blázen. Navíc měla přes pět desítek premiér jejich úprava Labichova Slaměného klobouku s podtitulem Helenka je ráda.
Ve středu 19. dubna to bude 90 let, kdy v Umělecké besedě (dnes divadlo Na Prádle) představili dva studenti Jiří Voskovec a Jan Werich svoji první hru Vest Pocket Revue. V roce 1991 měla premiéru v pražském Divadle na Starém Městě (dnes Divadlo v Dlouhé), o osm let později ji režisér Jan Řeřicha připravil i pro soubor Zrcadlo hostující ve vysočanském Gongu.
"Byl to významný den, když se v dubnu 1927 setkali dva později zběhlí studenti práv s šikovným inspicientem Josefem Trägrem, následně významným kritikem. Když při představení spadla kulisa, vystrčil oba před oponu, aby tam něco žvanili. Parodovali školskou, zejména právnickou latinu, a pak to zakormidlovali k nějaké písni," řekl o historickém okamžiku teatrolog Vladimír Just. Právě jejich neplánovaný dialog na "forbíně" byl nejúspěšnější. Vest Pocket Revue pak měla včetně zájezdů na 250 repríz, což v avantgardním poloamatérském divadle bylo něčím nevídaným.
"Oba zjistili, že psát si pevný text nemá smysl. A tak si vždy v den představení přečetli dostupný bulvár a jeli podle heslovitého boďáku. To bylo divadlo ve stavu zrodu, autor i herec v totální jednotě. Když se k nim pak přidala Ježkova hudební genialita, šlo o jedno z nejslavnějších období českého divadla," dodal Just. Podle něj jim pokus o zopakování po únoru 1948 nevyšel, politické poměry improvizovanému bezuzdnému humoru nepřály. "Je to však vzpomínka - a dodnes živá," dodal.
Werich od poloviny 50. let vystupoval s novým jevištním partnerem Miroslavem Horníčkem ve "svém" Divadle ABC. Několik inscenací uvedli v obnovené premiéře. Měli vyprodáno, což představitelé režimu těžce nesli. "Je to takové nedorozumění s tím kmenovým repertoárem. Jsem přesvědčen, že dělám socialistickou moderní satiru. Nedělám divadlo proto, aby mi klepal na rameno funkcionář, dělám divadlo pro lid v tom nejširším slova smyslu," řekl Werich v roce 1959 na besedě s diváky. Unavovalo ho čelit názorům, že hry Osvobozeného divadla nejsou "užitečné" či pokrokové - a tak jeho divadelní angažmá záhy skončilo.
Významné jubileum vestpocketky připomenou členové sdružení Werichovci s Městskou částí Praha 1 a nadací Život umělce večerem v sobotu 22. dubna v divadle Na Prádle v Besední ulici, tedy v autentických prostorách, kde zazněla poprvé.
"Chceme zopakovat aspoň v kostce tuto hru, což se podaří díky skladateli Danieli Dobiášovi, který prostudoval hudební materiály a připravil s Janem Vodňanským, Nikol Kouklovou a Karlem Heřmánkem ml. rekonstrukci textu i písniček," řekla zástupkyně Werichovců Eva Gutová. Ve druhé části diváci zhlédnou videorozhovor s Jiřím Suchým a potěší je "ježkovky" v podání kytaristy Jana Matěje Raka. Akci završí konzervatoristé z orchestru Ježkovy stopy.
Po úspěchu Vest Pocket Revue Voskovec s Werichem přes menší scény doputovali do Paláce U Nováků, kde zahájili slavnou éru Osvobozeného divadla. V roce 1939 emigrovali do USA. V roce 1946 se po Werichovi na čas vrátil i Voskovec a snažili se Osvobozené divadlo obnovit. To se nedařilo a Voskovec definitivně emigroval v roce 1948. Zemřel 1. července 1981 v USA na infarkt, svého těžce nemocného kolegu přežil o pouhých osm měsíců. V Praze se mohli setkat až po listopadu 1989, kdy byla na Olšanech po boku Jana Wericha uložena urna s Voskovcovým popelem.
