Spisovatel a scénárista Jaroslav Žváček před půl rokem získal Magnesii literu v kategorii Objev roku. Od té doby stihl dokončit scénář k divadelní hře Obludov, který měl na počátku listopadu premiéru v A studiu Rubín, a napsat skript k celovečernímu filmu. A také chystá stand-up show po americkém stylu. "Současná standupová kultura je značně determinována pořadem Na stojáka, přitom většina účinkujících tam jen opakuje vtipy stažené z internetu a různě se u toho pitvoří," řekl v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Jak vás napadlo napsat hru o svém rodném městě Bludově?
Napadlo mě téma "lavičkářů", což jsou lidé, kteří dlouho vysedávají na zastávkách na lavičce. Shodou okolností jsem to umístil do Bludova, ale úmysl v tom nebyl. Celá hra je vlastně o "lavičkáři" Pepovi, který dělá hip hop, a jeho kamarádovi Vildovi, který zůstal dlouho pod hladinou, a cikánovi Krakenovi, který je majitelem místní diskotéky. Vilda je zamilovaný do Krakenovy dcery.
Režisérem hry je Jan Prušinovský, jak jste se k té spolupráci dostali?
My jsme se seznámili už před poměrně dlouhou dobou, kdy se sháněl režisér na můj celovečerní scénář a byl osloven on. On můj scénář četl, líbil se mu a z toho vznikla naše spolupráce.
Vy jste tedy psal svoji hru s myšlenkou, že se ji ujme Prušinovský?
To bylo přesně naopak. Režisér Prušinovský dostal nabídku něco režírovat v Rubínu, ale nemohl najít žádný vhodný text, a tak napsal mně, ať mu něco napíšu.
Já jsem byla na představení, kam jste přivedl i své přátele z Bludova. Plánujete více podobných zájezdů?
Asi ne. Ono je těžké je do Prahy dostat. Dost se totiž bojí těch vlaků, co jezdí pod zemí.
To chápu. Neplánujete tedy představení Obludov v Bludově?
Na premiéře jsme si o představení v Bludově i něco říkali, ale nevím, jak se to vyvine. Možná budu mít chuť něco organizovat, možná ne. Uvidím.
Cítíte velký rozdíl mezi psaním scénáře k divadelní hře a k filmu?
Na divadle lze využít větší míry stylizace a je tam omezení velikostí scény a počtem herců. Například v Rubínu jsem od počátku věděl, že tam musí být jen tři postavy. Proto jsem se musel hodně držet a nerozepisovat se příliš.
A o čem bude váš celovečerní film?
Pracovně se jmenuje Kobry a užovky a je o dvou bratrech, z nichž jeden fetuje. Feťákovi se říká Kobra a jeho bratrovi, protože je neškodný, se říká Užovka. Film teď prochází schvalovacím procesem v České televizi, která ho produkuje.
Herci mají jako jistotu hraní v reklamách. Je to záchytný bod i pro scénáristy?
Svět reklamy a televizní či filmová tvorba se diametrálně liší. Jednou jsem sice scénář k reklamě napsal, ale byla to spíš náhoda. Neexistuje žádný scouting scénáristů v reklamním průmyslu.
Vy jste zkoušel i politickou kariéru, když jste kandidoval za Stranu svobodných občanů. Jak to pokračuje?
To nebyla politická kariéra. Kandidoval jsem na nevolitelných místech a ani mě nikdy nezvolili, takže nemlže být řeč o kariéře. Spíš šlo o využití mého volebního práva. Člověk by měl vždycky využívat svých možností. Když tady volební právo je, tak by mělo patřit k občanským ctnostem, že jej člověk využije.
Proč právě Strana svobodných občanů?
Já jsem politickým smýšlením liberál a tohle je vlastně jediná liberální strana v České republice. Drží se svých zásad, teď má navíc možnost vykročit ze stínu Václava Klause, za což jsem vděčný. Jedna z hlavních výtek proti téhle straně byla, že jsou to Klausovi řiťolezci, kteří ho nekriticky obdivují.
Vrátíme se k vaší tvorbě. Vám před rokem vyšla kniha Lístek na cestu z pekla. Podle tabulek je stále hodně prodávaná, plánujete na tento úspěch nějak navázat?
To už je bohužel historie. Rád bych napsal něco nového, ale bohužel mi na to kvůli práci nezbývá žádný čas. Věnuju se živobytí a za psaní literatury je v současnosti bohužel málo peněz, proto je to pro autory spíš koníček, než zdroj financí. V současnosti mám tedy jiné priority.
Jak relaxujete?
Já celý den pořád jenom píšu, takže moc času na zábavu na koníčky mi nezbývá. Vlastně se občas dívám na stand-upy a připravuju se na vlastní vystoupení.
A jak to pokračuje?
Mám nabídku vystupovat už v prosinci v lodi Vyšehrad na Vltavě. Jenže ten termín je hodně brzy. Stand-upy připravuje celý scénáristický tým a nevím, jak to stihneme. My to neumíme dělat a nikdy jsme to nedělali, takže výsledek je hodně nejistý. Navíc je pravda, že ač je současná standupová kultura značně determinována pořadem Na stojáka, většina účinkujících tam jen opakuje vtipy stažené z internetu a různě se u toho pitvoří. Té originality je tam málo, jakmile někdo z herců najde svoji polohu, zabetonuje se do ní a jede v ní dál a dál.
Například americké stand-upy jsou mnohem sofistikovanější. Často je tam chlápek, který hraje sám sebe, nebo jiné postavy, ale vždy jsou konkrétní. Jeho vtipy jsou kultivovanější a celkově jsou stand-upy v Americe mnohem čistší. U nás byl průkopníkem standupů Petr Novotný, který říkal vtipy stažené z internetu. Dokonce jsem viděl i jeden díl jeho show, kde se tím chlubil. V té době byl sice internet na vytáčenou linku a chtělo to trochu trpělivosti, na druhé straně to pořád nebylo nic těžkého.
Není to trochu dáno i tím, že v zahraničí jedou stand-upy už desítky let, zatímco u nás je to v počátcích?
To je jasné, jenže u nás nikdo tu vybroušenou americkou formu nedělá a ani se o ni nepokouší. To mě dost trápí, a proto bychom s tím rádi začali.
Vaše stand-upy budou tedy po vzoru zahraničních? Určitě to chce hodně odvahy.
Ano, rádi bychom dělali čistý anglický stand-up, ale nevím, zda jsme toho schopni. Já rád hledám své hranice. Dělal jsem mnoho pohovorů na moderátora do rádia, aby mi nakonec došlo, že ta práce by se mi nelíbila. Vlastně jsem absolvoval několik zkoušek v komerčních rádiích a došlo mi, že je to hodně frikulínský svět.
Přitom je to zvláštní. V rádiu člověk není vidět.
Není, ale pořád tam převládá kultura vesnických králů diskoték. Pak mi došlo, že to není práce pro mě.
Když pracujete na více projektech, zároveň nemáte problém, že se vám děje jednotlivých scénářů pletou?
Problém s přepnutím tam je, ale řeším ho tak, že každý den píšu něco jiného. V současnosti dělám jeden komerční projekt pro televizi Prima a jeden pro Českou televizi. Jde o seriály.
To bývá obvykle týmová práce, platí to i pro tyto případy?
Každý seriál se píše jinak. Některé jsou po americkém způsobu rozdělené, že jeden dělá dějové linky a druhý píše dialogy. Další se zase dělají ve dvojici. Jindy zase dělá třeba pět lidí na jednom projektu a musí se vzájemně dohodnout, kdo co bude dělat. Někdy vytváří jeden člověk jeden díl.
Který způsob nejvíc vyhovuje vám?
Princip dvojic se mi líbil. Dobře se mi spolupracovalo s týmem na televizi Nova, kde byla Andrea Jarošová a Vašek Hašek. S nimi teď nepracuji, protože byl vývoj na Nově zastaven, ale je možnost, že se někde na jiném projektu potkáme.
A nemůžete si napsat v této skupině vlastní seriál, a pak ho někomu nabídnout?
To jde. Ale je problém, že prodání scénáře k seriálu trvá léta a ani pak nemá scénárista jisté, jestli se na něm bude moci dále podílet. Občas se stane, že ho z takového seriálu vyhodí, což není vůbec dobré. Proto je lepší vlastní autorskou invenci směřovat do autorských věcí, tedy do filmů, divadelních her či knih.
