Odcházení v Moskvě: vlažní diváci nakonec přece tleskali

Věhlasné moskevské Divadlo Na Tagance v pondělí večer nakonec zatleskalo hře Václava Havla Odcházení, která v Rusku zažila svou premiéru v podání Andreje Kroba a Klicperova divadla z Hradce Králové.

Českého kolegu ještě před představením uvítal osobně před zaplněným hledištěm "svého" divadla režisér Jurij Ljubimov. Ale odezva diváků s nasazenými sluchátky pro simultánní tlumočení se přinejmenším zpočátku jevila docela vlažná.

"Publikum hru sleduje pozorně a reagovalo i na některé komické scény, ale asi bylo překvapeno závěrem první poloviny. Před přestávkou jsem čekal větší potlesk. Ale až konec rozhodne," řekl jiný český autor a bývalý politik Milan Uhde, který představení navštívil.

Na závěr, po sebeironických replikách o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, pořádný aplaus v hledišti opravdu zazněl.

Režisér Krob byl sice přesvědčen, že hra má co říci i ruskému divákovi, ale před představením byl na reakce publika sám zvědav. "V Moskvě se asi spíš člověk carem rodí a jako car umírá," zažertoval v rozhovoru o tématu Havlovy hry, kterým je odchod z vysoké politiky a náhlá ztráta všech výhod a moci. "V Rusku jsou také jisté potíže s přicházením a odcházením (z politiky), ale zcela jiného druhu. Přichází se a odchází jiným způsobem," poznamenal.

ČTĚTE TAKÉ: Havlovo Odcházení si získalo německé publikum

Andrej Krob je považován za dvorního režiséra Havlových her, s nímž se seznámil ještě na vojně, kde sloužili ve stejných kasárnách. Díky Havlovi se posléze stal technikem v divadle Na Zábradlí a později jevištním mistrem. V roce 1975 nastudoval s amatérským souborem Havlovu Žebráckou operu, ale představení bylo záhy zakázáno.

Režisér připustil, že se mu do Ruska už moc nechtělo. "Týden mi trvalo, než jsem se s tím smířil. Je mi 71 let a zařekl jsem se, že už nikam nepojedu. Ale tady je šéfem divadla ve svých 92 letech Jurij Ljubimov - a tak jsem tady," dodal. Inscenaci uvede v Moskvě ještě v úterý.

Foto: Klicperovo divadlo Hradec Králové - Bohdan Holomíček