Představení mladého brněnsko-pražského divadla žongluje se stereotypy spojenými s Islámem. Hra je první z plánované „identitní“ série souboru.
Vagón pražského metra se vrací v opakované scéně. Dívka je místní, spolucestující nikoliv. Dějovou linii protíná čtení z Koránu a mediální intermezza... U zrodu projektu Identita I.: Náš Islám, byla podle režiséra Jiřího Honzírka zvědavost. „Na počátku stála chuť a zájem dozvědět se o islámu co nejvíce a sdílet to s lidmi, protože oni logicky nemají na něco takového čas. Zároveň jsou ale jejich strachy a předsudky pečlivě využívány a zpětně opět posilovány. Zejména médii,“ uvedl pro kulturní portál Rozrazil.
Publikum, které chce o Islámu něco zjistit a zároveň zbourat nějaký ten předsudek nejspíš zklamáno nebude. Inscenací se několikrát prolne scéna, jejíž hrdinka zhmotňuje stereotypní představy „obyčejného českého člověka“ o muslimech. Její tři protihráči (v podání jediného herce) na scéně nejsou explicitně líčeni jako oběti předsudků, ale ze situace jejich beránčí role tak nějak vyplývá.
Jasněji je již postoj autorů vyjádřen v simulované televizní debatě, kterou v dryáčnickém duchu Michaely Jílkové vede Tereza Richtrová. Českému konvertitovi k Islámu (Jan Grundman) klade jednostranné otázky, odpovědi překrucuje. Dějové pasáže přerušují meditativní momenty doprovázené polohlasným předčítáním v arabštině.
Komorní atmosféra celého představení má tendenci publikum vtáhnout, výkony mladých herců jsou přesvědčivé. Přesto v průběhu večera přichází na jazyk jakási pachuť: mohou za ni jednostrannost autorova pohledu nebo iritující návodnost až výchovnost? Zřejmě obojí. Bylo by smutné, kdyby bez konfrontace zůstala i další představení z plánované dramaturgické linie Identita, kterou Divadlo Feste plánuje. Další na řadě by měly být kusy týkající se česko-slovenských a česko-německých vztahů.
Identita I.: Náš islám
Režie: Jiří Honzírek
Dramaturgie: Katarína Koišová
Text: Tomáš P. Kačer
Hrají: Tereza Richtrová, Eva Kodešová, Jan Grundman, Pavlína Bitarová, Tereza Lakomá
