Ústecké divadlo
Tohle nikomu lebku neurve

"Mám pocit, že mi to urve lebku", vyznávají se během hry Ewalda Palmetshofera hamlet je mrtev. bez tíže v ústeckém Činoherním studiu různé postavy a líčí tak hloubku svého duševního utrpení. Sterilní inscenace v režii Davida Šiktance však má k takovému pocitu na míle daleko.

Ústecké Činoherní studio chvályhodně zařadilo do repertoáru současného německého dramatika Ewalda Palmetshofera, který je dosud a českých jevištích neznámý. Má zálibu v malých písmenech (což má v němčině ještě větší efekt než v češtině) a hamlet je mrtev. bez tíže tak není překlep, ale oficiální název. Hru pro Činoherní studio přeložila tamní dramaturgyně Veronika Musilová Kyrianová a režíroval ji čerstvý absolvent DAMU David Šiktanc.

Palmetshoferův hamlet je mrtev. bez tíže představuje typ hry, kterých je současné evropské divadlo plné: výpověď o chladných vztazích v rodině i mezi mladými lidmi komentuje vykloubeným jazykem s přeskládanou rytmikou slov a roztrhaným slovosledem (opět, v němčině, která má slovosled ve větě pevně daný, je to "revolučnější"). Celou situaci koření několik bizarních výjevů a jemně černý humor.

Zkrátka, žádná díra do světa, ale příjemná hra, s níž se dá strávit plodný divadelní večer. Režisér David Šiktanc bohužel látku nijak nevyložil, pouze ilustroval, a to často bez jakékoli souvislosti se zmíněným jazykem hry. Výsledkem je nudná inscenace, v níž občas zaznívají zajímavá slova a věci. Inscenace nezdůvodňuje, proč se v ní mluví tak divně, když se přitom tváří realisticky; nedává ani odpověď na otázku, proč jsou, řečeno s klasikem, všechny postavy tak nervózní. S Shakespearovým Hamletem, ne že by to bylo na škodu, nesouvisí už text co takový.

Mladý herecký soubor ústeckého divadla je nicméně zárukou, že to není úplně ztracená varta: vynikající jsou Petr Panzenberger, Jan Jankovský a Anita Krausová v rolích mládeže, skvělý výkon podávají Matúš Bukovčan a Nataša Gáčová jako ordinérní rodiče - zejména Gáčová jako matka je asi to, co jako jediné uvízne v paměti.

Po razantním nástupu s Nuckollsovou inscenací Ibsenova Nepřítele lidu přišla letošní dramaturgie Činoherního studia s další pozoruhodnou položkou, ale divadlo k ní nevybralo vhodného režiséra. I to se někdy stává. Po výletu k současnému dramatu má následovat opět klasika (březnová premiéra Maryši v režii Filipa Nuckollse) a pak znovu současné německé drama: ceněný text Rolanda Schimmeplfenniga Zlatý drak bude v Ústí nad Labem inscenovat Valeria Schulzová. To jsou celkem nadějné vyhlídky.