Havel v USA
Václav Havel si ve Filadelfii vysloužil nadšený potlesk

Vyprodané divadlo The Wilma Theater ve Filadelfii v noci na dnešek SELČ aplaudovalo americké premiéře poslední hry bývalého českého prezidenta Václava Havla Odcházení.

Úspěšného uvedení své hry se zúčastnil i exprezident s manželkou Dagmar. V hledišti
vedle něj seděla také bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Mezi diváky byla i zpěvačka Suzanne Vega, se kterou se Havel také přátelí.

Diváci na začátku představení přivítali Havla s manželkou dlouhým potleskem, stejně nadšený aplaus následoval i po jeho skončení. Hlediště živě reagovalo také během představení. Havel byl s představením spokojený.

"Myslím si, že to je dobrá inscenace. Jsem zvědav, jak na to lidé budou chodit. Tady bylo asi dneska intelektuálnější publikum na premiéře, které to přijalo velmi vlídně. Dokonce některých věcí si všimli, kterých si lidi u nás ani nevšimnou," řekl Havel po představení Českému rozhlasu.  

Jedním z diváků byla i česká herečka Zuzana Stivínová, která hraje Irenu v české inscenaci Odcházení a nyní žije s manželem v nedalekém New Yorku. "Hodně se mi líbil hlavní představitel kancléře Viléme Riegera, David Strathairn. Ten mě úplně dojal, z původního čtení jsem vůbec netušila, jak ještě může být Rieger dojemný," uvedla Stivínová. Dodala, že se jí líbil i výkon americké představitelky Ireny, Kathryn Meisleové.

Podle další z divaček představení, která se představila jako Natalie, hra zajímavě komentuje hodně věcí, takže ji rychle zaujala. Líbila se jí také komediální stránka hry podtržená režií pražského rodáka Jiřího Žižky. "I když je to velmi přemýšlivá hra, velmi politická, společensky uvědomělá a tak dále, dokázala upoutat diváka a byla zábavná," podotkla.

Žižka své herce uvedl na scénu, jíž dominoval motiv dveří. Na odpolední diskusi s veřejností, která premiéře předcházela a jíž se zúčastnil i Havel, podotkl, že tento motiv má pochopitelně oporu v textu, ale že je i odrazem toho, že hra obsahuje na 300 odchodů a příchodů na scénu. S tím se prý Žižka ještě nesetkal. Havel pak dodal, že dveře má rád, protože představují hranici mezi dvěma světy.

Přestože se diskuze konala ve všední den od dvou hodin odpoledne, byl o ni velký zájem. Odpovědi Václava Havla jejím účastníkům tlumočil překladatel hry Paul Wilson. V hledišti seděli i herci, včetně představitele hlavní role Strathairna, který byl v roce 2006 nominován na Oscara za film Dobrou noc a hodně štěstí. Jeho kolegyně Janis Dardarisová, jež v Odcházení hraje babičku, se Havla zeptala, co mu chybí z časů, kdy měl moc. "Nic,"
odpověděl lakonicky exprezident.

Divadlo Wilma Theater patří k předním scénám ve Filadelfii. Od počátku 80. let ji se svou manželkou Blankou vede Jiří Žižka. Pražský rodák, který v roce 1976 uprchl před komunisty z Československa, je také režisérem první americké inscenace Odcházení. K zájmu o divadlo jej přitom kdysi přivedl právě Havel.

"Když mi bylo asi 15 let, tak jsem viděl jeho druhou hru Vyrozumění v Divadle Na Zábradlí. Hrozně se mi to líbilo, takže jsem se rozhodl být v divadle. Byl jsem filmař, fotograf, věnoval jsem si i grafice, ale divadlo mě začalo víc zajímat kvůli té absurditě a humoru," řekl režisér.

Strathairna si Žižka vybral do hlavní role, protože jde o inteligentního herce, který Havlovi rozumí. Odcházení pak považuje za jednu z nejlepších her bývalého českého prezidenta.

Havel po filadelfské premiéře v pátek zakončí svůj současný dvacetidenní pobyt ve Spojených státech, který měl převážně charakter dovolené. Přesto se bývalý český prezident setkal například s někdejší ministryní Albrightovou či s jejím někdejším nadřízeným Billem Clintonem. V New Yorku se Havel například také zúčastnil večírku na počest herce Michaela Douglase.

Havel napsal Odcházení jako svou první novou hru po téměř 20 letech. Premiéra příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého politika k moci patřila v roce 2008 mezi nejsledovanější kulturní události v České republice. V zahraniční dosud byla hra Odcházení nastudováno například ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, pro jehož potřeby ji přeložil Milan Lasica. Měla premiéru v Polsku, Británii, Německu, Bulharsku a v
Chorvatsku.