Židovská zkušenost
Veselý a Heller je skvělá kombinace. Nebo byla by

Městská divadla pražská uvedla na scéně Divadla ABC dramatizaci románu amerického spisovatele Josepha Hellera Gold za všechny peníze v hlavní roli s Lubošem P. Veselým. Volba titulu i hlavního herce je vynikající. Ale ten zbytek...

Bruce Gold z Hellerova románu je na první pohled typický židovský intelektuál, jak je známe třeba z filmů Woodyho Allena. Učí na univerzitě, píše, přemýšlí, relativizuje, trousí nevhodné vtipy, je nejistý. Má neuspořádané vztahy se ženami a nenávidí svou rozvětvenou židovskou rodinu. Dostane nabídku do vlády - a tady se začíná celá věc lámat v politickou satiru plnou prázdného a nekonkrétního jazyka a téměř kafkovských rozměrů zákulisních intrik v Bílém domě (což je samozřejmě model pro téměř jakoukoli politickou instituci).

Zvláštní dvojkombinaci allenovské komedie a politické satiry pak ještě posilují úvahy o židovském údělu a ambivalence Goldovy postavy. Ten jistě není klaďas, ani záporák. Je alibista, ale zároveň si umí za něčím stát. Je děvkař, ale primárně ho zajímají jiné věci; je kariérista, ale filozofuje.

Všechny tyhle věci se autorce dramatizace a dramaturgyni inscenace Věře Maškové spolu s režisérem Ondřejem Zajícem podařilo do Golda za všechny peníze v ABC nějak dostat, bohužel nikoli v plné síle. Většinu času vládne na jevišti buď zmatek, nebo pomalost.

Luboš P. Veselý, jeden z nejlepších herců střední generace, svého váhajícího padesátníka dokáže podat suverénně; ve výsledném nejistém tvaru však nevynikne, i když většinu zbylých herců přehraje o dvě třídy. Celek inscenace má stejné neduhy jako další položky repertoáru Městských divadel pražských. Scéna je zalidněna příliš mnoho zbytečnými postavami a nadbytečnými herci; představení je zdlouhavé, neboť nemá rytmus; a končí v sentimentu.

Je to systematický problém tohoto divadla. Když už sáhne po ambiciózním titulu, nedokáže říct, proč a o čem se hraje. A výsledkem je stejně rozbředlá bramboračka jako v jiných případech. U Hellera a Veselého je to obzvláště škoda.

Inscenace obsahuje dva výrazné typy - rozčilené dědky, Goldova otce a otce jeho nevěsty. Oba herci, Hanuš Bor a Vladimír Čech, však ani tyto - nadmíru vtipně napsané - role nedokážou využít. O zbytku rodiny, topícím se v pitvoření, nemluvě. Satira na politické prostředí si pak vystačí s poněkud televizním aranžmá. Goldovi ze všeho nejvíc chybí dramaturgický výklad a pevné režijní uchopení. Dost možná prostě jen platí Goldovo pravidlo, že nic se nezdaří podle plánu. I tak je pokus MDP vykročit ze zatuchlých vod osvědčených titulů sympatický. Kromě repertoáru je ovšem potřeba provětrávat i režii.