Hrůzná premiéra
Vidět Tartuffa na Vinohradech a zemřít

Divadlo na Vinohradech uvedlo klasickou Molièrovu komedii o pokrytectví Tartuffe v režii Štěpána Pácla, dvojnásobného držitele Ceny Alfreda Radoka v kategorii Talent roku. Krátce po premiéře byl vyhlášen konkurs na ředitele divadla. Zdá se, že ne náhodou.

S některými klasickými hrami je trochu potíž. Molière byl sice geniální komediograf, ale Tartuffe je z dnešního pohledu už trochu krotká satira. Svatoušek se vetře do ctnostné rodiny, ale nakonec je z něj obyčejný vyžírka, co navíc svádí paní domu... Text, pokud už má být uveden, se dá pojmout různě, dokázal to třeba režisér Jan Frič v Divadle Na zábradlí, kde jsou jeho vydařené Tartuffe games dodnes na repertoáru.

Štěpán Pácl je další z řady mladých režisérů, který byl po Danielu Špinarovi, Jiřím Havelkovi či Natálii Deákové přizván kamennou scénu Divadla na Vinohradech k osvěžení jejího repertoáru. Dilema, jak naložit s tradiční hrou, vyřešil po svém: neudělal ní totiž vůbec nic.

A tak se na jevišti Divadla na Vinohradech suverénně deklamuje; recitují se verše, v nichž nedošlo snad k jedinému škrtu, herci postávají v pseudohistorizujících kostýmech uprostřed pseudohistorizujících dekorací a… diváci usínají nudou. Hraje se o ničem.

Zločin je o to horší, že Pácl měl k ruce solidní herce své generace, žádné vzdorující primadony z kamenného divadla. Lukáš Příkazký a Jana Stryková v rolích Tarfuffa a paní domu však v nekoncepční inscenaci nemají co hrát, stejně jako všichni ostatní. Osvěžující je tak snad jen Martin Zahálka, který hraje matku rodu coby nesestřelitelnou matronu. Ale jinak je třeba říct, že Vinohrady tentokrát překvapily i své nejotrlejší odpůrce; konkurs na nové vedení divadla, vyhlášený magistrátem vzápětí po premiéře, tak lze jen vítat.