Překvapivá premiéra
Z prasečáku hotel neuděláš

Na venkově se žít nedá, je to tam děsivé, zejména v současnosti. To si myslí přinejmenším nejrůznější divadelní, filmoví i literární tvůrci, kteří do venkovského prostředí zasazují sugestivní obrazy zmaru. Učinil tak i německý dramatik Oliver Bukowski, jenž má se slavnějším Charlesem společné jen jméno, v dramatu Hosté. U nás ho druhdy uvedlo divadlo Komedie v režii Thomase Zielinského. Studenti 4. ročníku herectví na DAMU představili jako další letošní absolventskou inscenaci na půdě školního divadla Disk právě Hosty. Citlivě je režíroval Štěpán Pácl.

Takových kousků známe celou řadu - konečně nejnovější položky tuzemské kinematografie, třeba Poupata nebo celá filmografie  Bohdana Slámy, jsou toho důkazem. Bližší je Bukowského textu slavná divadelní hra Portugálie maďarského autora Zoltána Egréssyho. Hosté jsou vlastně "hard" variantou Portugálie. Tam, kde je Egréssy laskavý a poetizující a kde končí ve smírném konstatování, že všichni tak nějak toužíme po tom, co nemáme, překypuje Bukowski černým humorem a drsným pohledem na svět, který nic nezastírá: a nakonec všichni skončíme jako hnojivo a je to to nejlepší, co si zasloužíme. Jistě i proto je uvedení Hostů v českých divadlech poskrovnu, zatímco Portugálii měl na repertoáru v posledních deseti letech snad každý.

Štěpán Pácl se profiluje především jako režisér duchovních témat;  v Disku režíroval svá nejslavnější díla: počínaje absolventskou inscenací Království Lenky Lagronové a nekonče Topolovým Koncem masopustu, po němž pojmenoval svou divadelní trupu Masopust. Hosté jsou ve srovnání s poněkud přeceněnými inscenacemi Brand/Oheň se zmíněnou společností a Křišťálová noc ve Švandově divadle či vyloženě nepodařeným Tartuffem v Divadle na Vinohradech vynikající prací, která dokazuje, že v tomto dvojnásobném držiteli Ceny Alfréda Radoka v kategorii Talent roku přece jenom něco je.

Historka pojednává o marném pokusu dvou mladých manželů oživit jakousi východoněmeckou obec vlastním podnikatelským záměrem (z vysloužilého prasečáku touží udělat hotel), který nevyjde. Stejně jako se ostatní utápějí v zoufalství, alkoholu a sebelítosti, zajde na úbytě jejich podnikání i manželství.

Pácl režíruje drama nesmírně jemně, s citem pro výjimečné detaily. Tak věříme, že zkrachovalý opilecký farář (Tomáš Vaněk) míval jisté charisma a kdysi dokázal - pochopitelně sexuálním stykem -  vdechnout naději nyní se trápící Kačence (Pavla Dostálová).

Ironické zoufalství tryská i z Kačenčiny trapné soulože se vzývaným hostem (Václav Šanda). Hosté v Páclově režii a v rámci možností solidním podání studentů herectví se nebojí vulgarismů ani drsnosti, a vytvářejí tak přesvědčivý a vtipný obraz dnešního světa.