O Zlatou palmu se ucházejí i Joel a Ethan Coenové s filmem Inside Llewyn Davis. Na některou z festivalových cen by mohla kandidovat i kočka, kterou hlavní hrdina vláčí všude s sebou.
"Náš film vlastně nemá skutečný příběh, dalo by říct, že se děj vlastně točí kolem kočky," prohlásil Joel Coen na tiskové konferenci. Z toho plyne, že někteří filmaři si mohou dovolit prakticky cokoli a všichni jim zobou z ruky. Prohlášení Joela Coena bylo sice nadnesené, ale jen nepatrně. Ve skutečnosti s bratrem napsal a natočil film, který se vrací do New Yorku začátku šedesátých let, na tamní folkovou scénu. Byla to doba před příchodem Boba Dylana a před tím, než se i z písní k táborovému ohni stal dobrý byznys. Lidi se scházeli v klubech a kývali se do rytmu songů jako Tisíc mil. Mimochodem, tenhle kousek si tu vystřihl Justin Timberlake, jeho uhlazený baryton a sugestivní interpretace patří ke světlejším a vtipnějším momentům filmu, který se jinak potácí tak trochu odnikud nikam.
Hlavní hrdina evokuje esenci všech coenovských lúzrů a povalečů, kteří jsou vždycky ve špatný čas na špatném místě. Typického newyorského muzikanta, o kterého nikde nestojí, si zahrál Oscar Isaac, herec s quatemalsko-kubánskými kořeny, což je patrné na první pohled. I to je jedna ze schválností bratří Coenů. To, že mu jako partnerku přidělili zrzavou kočku, přestože zrzaví jsou z devadesáti procent vždy kocouři, už je spíš hříčkou náhody. Každopádně zvíře má evidentní herecký talent a postará se o to, abychom se tu a tam probrali z letargie, do níž nás muzika nutně ukolíbá.
O hudbu se tu - podobně jako v Bratříčku, kde jsi? - staral producent T Bone Burnett. Jsou jen dvě možnosti, jak hudební složku filmu bezpečně přežít: buď folk bezmezně milujete, nebo je vám ukradený natolik, že ho nebudete vnímat. Ale to na takový film nejspíš ani nepůjdete. No co, i Coenové si mohou vybrat slabší chvilku.
