Na šest let zmizela z očí veřejnosti, teď je zpátky. Má nejen nový film o slavné zmatkářce Bridget Jonesové, ale i novou tvář. Proč Renée Zellwegerová změnila tak radikálně svůj život?
Kampak jste se poděla v uplynulých šesti letech?
Byla jsem doma, žila jsem. Dělala jsem věci, které umožňují anonymitu a přinášejí klid. Starala jsem se o domácnost, zamilovávala se. A učila se nové věci.
Víte, kolik jedinečných pracovních příležitostí vám možná uniklo?
Nevím. Ale nešlo to jinak. Už jsem byla ubitá, neměla jsem mezi jednotlivými filmy čas na regeneraci a to se na mně podepsalo. Stačí vám, že už se mi dělalo zle, když jsem slyšela vlastní hlas? Prostě jsem se potřebovala stáhnout do ústraní a trochu dozrát.
Splnila ta pauza účel?
Myslím, že ano. Abyste si to špatně nevyložil: neodpočívala jsem rozvalená den co den na pláži. Pustila jsem se do rozvíjení dovedností a zájmů, kterým bych se ráda v budoucnu věnovala, ale potřebovala jsem si ověřit, jestli na to mám. Podílela jsem se na vzniku dvou televizních show, další televizní film jsem napsala a produkčně realizovala. Taky jsem studovala. Prostě jsem si splnila pár dávných předsevzetí.
Podle médií jste také podstoupila plastiku obličeje.
Žádnou plastickou operaci jsem nepodstoupila. Jen jsem několik let vedla jiný život, život, který mě více naplňoval a uspokojoval. Takže mě těší, pokud je to na mně vidět. Změnila jsem se, ano. Kromě jiného jsem i šťastná.
Nerozchodila vás ani ta snůška pichlavostí, která se objevila poté, co jste se před dvěma lety ukázala se svým "novým obličejem" v Hollywoodu na udílení cen časopisu Elle?
Štěstí je opravdu součást mého života, kdežto podobné narážky patří k mé profesi. Abych byla upřímná, o celém tom pozdvižení jsem se dozvěděla až se zpožděním od známých, protože se vyhýbám sociálním sítím, dávám přednost reálným zážitkům před virtuálními a na televizi se dívám selektivně.
Ale že od posledního filmu o Bridget Jonesové už uplynulo dvanáct let, vám neuniklo?
No to mi neříkejte! Dvanáct let? Pane jo!
Za dvanáct let se pohled na feminismus a další otázky, jichž se látka dotýká, hodně změnil. Bylo pro vás snadné se při přípravě pokračování vpravit do kontextu?
Bylo i nebylo to snadné. Proces přípravy byl v zásadě stejný, ale obtížné bylo například ujasnit si, jak tu postavu a její vývoj zasadíme do současnosti. Jak se změnila, do jaké míry vyzrála a do jaké ne.
Feminismus dostal v kultuře každopádně zelenou.
To ano a je to paráda. Zdá se, že se to konečně hnulo. Připadá mi, že dnešní generace žen, která se zařazuje do pracovních a společenských procesů, si neuvědomuje, jak si to generace před nimi musely vybojovat. Možná se to učí v dějepisu, ale realitu si za tím představit nedovede. Bere jako samozřejmost, že se může vyjádřit k čemukoli, co považuje za důležité, že nemusí žádat o slovo, nebo dokonce o svolení, a neuvědomuje si, že to tak nebývalo. Že nebylo běžné, aby se žena živila jako scenáristka nebo režisérka nebo aby třeba kandidovala na prezidentský úřad.
Z Bridget je čtyřicátnice, přesto se o ni ucházejí dva muži, je stále žádoucí. To je pro ženy v tomto věku pozitivní zpráva. Vnímala jste to stejně?
Těžko říct. Popravdě, takhle jsem se na to při seznamování se scénářem nedívala. Vybírala jsem z postavy to, s čím se mohu ztotožnit a co se mi na ní líbí. Samozřejmě se mi líbí i tohle, ale vlastně mě od počátku ani nenapadlo, že by Bridget přestala být úchvatná, že by přišla o svůj půvab nebo že by už nebyla žádoucí.
Ze série o Bridget Jonesové se vyvinula taková podivnost, jakási franšíza o životě ženy. Nevím, jestli je to dobře.
To si pište, že je to dobře! Navíc scénář psala žena, režíruje žena, producentkou je žena a jde o film o ženě. Jsem spokojená, jak lidé tyhle filmy přijímají, protože si myslím, že jim mají co říct. Že ty příběhy mají svou hodnotu. Ženy chtějí na plátně vidět filmy vyprávějící o nich. Lidské příběhy, s nimiž se mohou ztotožnit. To samo o sobě představuje hodnotu, které si, doufám, povšimnou i recenzenti a lidé ovlivňující vkus a nerozpoutají kolem nového dílu zdrcující diskusi o tom, že film nemá žádnou hodnotu.
Jste v Bridgetině věku. V čem se s ní ztotožňujete?
Toho je! Hlavně s jejími nezdary. S její neobratností. Bridget je inspirující postava, i když se její nejlépe míněné snahy najít svůj ideál a dostát vlastním nárokům nakonec vždy minou účinkem a ona se spokojí s tím, co je právě po ruce. Ale právě v tom mi přijde pravdivá.
Váhala jste, když přišla nabídka na třetí díl?
Ano, velmi. Chtěla jsem, aby vzniklo důstojné pokračování, a pokud točíte už třetí film o postavě, která si našla tolik příznivců, musíte být rozvážný, protože to přináší spoustu rizik. Leží na vás značná odpovědnost, kromě jiného i vůči autorce Helen Fieldingové, jejíž nový román film nevyužil a místo toho zachází jen s jejími postavami. O to více jsem potřebovala ujištění, že snímek nebude planý, že bude opravdu o něčem. A že zůstane věrný tradici hlavní postavy a tomu, co ztělesňuje.
Povedlo se? Bridget má už v názvu dítě. S kým vlastně?
To vám nepovím. Ne proto, že nesmím, i když i to je pravda - my herci a celý štáb máme přísný zákaz pouštět před premiérou na veřejnost jakékoli informace o ději filmu -, ale hlavně proto, že to nevím. Tahle okolnost byla pro producenty a tvůrce tak zásadní, že se natočily tři alternativní závěry a já budu překvapena stejně jako diváci, který se nakonec použije. A tedy i tím, s kým to dítě vlastně mám.
Počkejte, dá se něco takového utajit?
Myslím, že ano. Ve scénáři se psalo "X stojí proti Bridget" a "Y stojí proti Bridget". Nikdo ale nevěděl, kdo je X a kdo Y. A scénář v takovémto kryptoduchu pokračoval. Závěr v něm nebyl. Hlavní mužští představitelé si jen před kamerou vyměnili místa. Takže kdyby tam byl někdo s kamerou v mobilu, má sice alternativy natočené, ale stejně neví, která se použije.
Do herecké sestavy naskočil nováček Patrick Dempsey. Uvítala jste to?
Je to velice milý člověk a je s ním legrace. Rychle jsme se spřátelili. Vždycky někam z natáčení prchl, vyhrál nějaký sportovní automobilový závod a zase se vrátil, aby pokračoval.
Viděla jste seriál Chirurgové, kde hrál?
Neviděla. A neříkejte mu to. Já mu sice vyloženě nelhala, protože řeč na to nepřišla, ale mrzí mě to. Jenže dění kolem filmu nabralo rychle vysoké obrátky a já se na ten seriál nestihla podívat.
Láká vás režie?
Ano, o vlastní režii uvažuji. Byla to jedna z věcí, kterým jsem se věnovala během svého šestiletého volna. Ale ještě to musí uzrát.
Seriál Cinnamon Girl jste sice režírovat neměla, ale napsala jste scénář a produkovala jej. Teď po něm ale není ani stopy.
Zůstalo jen u pilotního dílu. Rozhodování, co bude se seriálem dále, se tak vleklo, až se představitelé rozprchli do jiných projektů.
Takže debakl. Mrzí vás to?
Ano i ne. Hlavní záměr se podařil. Ten totiž byl zkusit to. Dřímal ve mně už od vysoké školy. Prostě zkusit, kam až dokážu protlačit nápad. A každá nová překonaná fáze byla už sama o sobě úspěch. Sehnat společníky, kteří byli ochotni jít do toho se mnou. Rozpracovat scénář, dát hlavním postavám věrohodné zakotvení. Sehnat agenturu. Společně s ní se pokusit ještě nehotovou věc prodat. To všechno se povedlo, při každém úspěšném kroku jsme jásali, takže by byl nevděk tvrdit, že jsem zklamaná, že se to nepodařilo dotáhnout do finále.
Teď jste zase naplno ve víru dění, letos vás kromě Bridget Jonesové čekají ještě dvě další premiéry. Kolotoč začal, paparazzi, chvála i odsudky, obdiv i pomluvy, červené koberce. Těšíte se?
Jak na co. Určitě je fajn potkat se zase se starými známými a dozvědět se, co za tu dlouhou dobu udělali.
Tomu rád věřím. Ale snobárna premiér... Je to pro vás?
Když se na to díváte jen z takového úhlu, tak se není na co těšit. Ale čistě z lidského hlediska to bývá docela fajn. Uvědomte si, že se tam přicházíte radovat s kolegy, přáteli a známými z toho, co jste společně vytvořili. Vidíte místa, kam byste se nikdy z vlastní vůle nepodíval, protože k pořádání významných premiér volí produkce místa obzvlášť vybraná.
Pro jakou jinou příležitost na sebe navěsíte tak nádherné šperky a oblečete se do tak krásných šatů?
Je to slavnostní a okázalé. Těším se na to.
I teď na sobě máte hezké šaty.
Viďte! Úplně nejlepší na nich je, že mají takové malé kapsičky, takže když nevíte, co s rukama, strčíte je tam.
Co vás vlastně přimělo po těch šesti letech k návratu k hraní?
Nadešel čas. Už jsem byla na návrat připravená. Dokonce se mi po filmování stýskalo. Je to tvůrčí proces, který mě něčím přitahuje, jen nedokážu vysvětlit, co to je. Když jsem se pak dozvěděla, že se chystá další díl Bridget Jonesové, začala jsem se těšit.
Paul Peters / The Interview People / Roman Lipčík
Celý rozhovor s Renée Zellwegerovou si můžete přečíst v nejnovějším vydání časopisu INTERVIEW, které je právě na stáncích.
