Režisér James Wan zapůsobil před několika lety jako zjevení. Stagnujícímu hororovému žánru dodal novou jiskru, ať už nastartováním série Saw, anebo restartem oblíbeného subžánru o strašidelném domě. A i když si občas odskočí jiným směrem (třeba k nepovedené sedmičce zbytečně natahované série Rychle a zběsile), dobře ví, který žánr je mu vlastní a kde se cítí být doma. V hrůzostrašných příbězích.
Na scéně v jeho novém filmu V zajetí démonů 2 se opět objeví Ed a Lorraine Warrenovi (Patrick Wilson a Vera Farmiga), divákům dobře známí z prvního dílu, kteří se věnují dost náročnému povolání - pomáhat lidem, které obtěžují démoni.
Lorraine by si sice chvilku ráda odpočinula, její práce nepatří k psychicky nejpohodovějším, ale její manžel ji přesvědčí, aby se vypravili do severního Londýna, kde rozvedenou Peggy Hodgsonovou se čtyřmi dětmi sužuje neznámé zlo v jejich domě. To se projevuje hlavně skrz dceru Janet, ale také přesouváním předmětů, smýkáním lidmi neznámou silou a dalším strašením. Lovci duchů Warrenovi se rodině pokusí pomoci - a tím se ocitnou ve smršti událostí, které nezadržitelně eskalují až k nervydrásajícímu finále.
Tajemné řádění
Film popisuje případ tzv. poltergeista z Enfieldu, dobře zdokumentované události, která se v roce 1977 skutečně odehrála na severu Londýna. Řádění neznámé entity trvalo zhruba rok, než definitivně ustalo, a přes vyšetřování policie či různých psychotroniků a odborníků na paranormální jevy se nikdy nepřišlo na to, co za nevysvětlitelnými jevy stálo.
V zajetí démonů 2 se na tuto otázku pokouší dát odpověď - a navzdory tomu, že film má na horor nezvykle dlouhou stopáž (134 minut), nenudí ani na okamžik a udržuje divákovu pozornost od první do poslední vteřiny.
Děs v dívčím hrdle
James Wan už na svém kontě povedené horory má, a proto moc dobře ví, jak si pohrát s křehkou nervovou psychikou svého publika. Napětí dávkuje postupně, ale stále víc a víc. Ani v momentech, které divák v kině dostane na vydechnutí, ho neopustí mrazení v zádech a nepříjemný pocit, že se brzy musí zase něco stát. Atmosféricky je film zvládnutý na jedničku, pečlivě spočítané a odměřené lekačky plní svůj účel a tradiční Wanovy propriety, jako jsou dětské hračky, zrcadla, umrlčí hlas vycházející z hrdla mladé dívky a podobně, fungují bezchybně.
Zde je ovšem dobré říci jedno velké ALE. Filmu po formální stránce nelze nic vytknout, dějově je nabitý a navzdory slabšímu vyznění finále skutečně strhující. Pokud však Wanovu tvorbu znáte, při sledování se nemůžete zbavit dojmu, že něco podobného už jste viděli. Ne, Wan sám sebe nevykrádá a přichází se stále novými nápady, ale jede přesně podle osvědčené šablony, která sklízí úspěch. Pokud jeho snímek vidí divák poprvé, musí být v sedmém nebi, jak se krásně bál; ale po prvním V zajetí démonů a dvou dílech Insidious přece jen lze snadno vytušit, jak se příběh bude vyvíjet i jak to celé dopadne.
To je ovšem jediná výtka, která se proti filmu dá říct. Nebylo by špatné, kdyby se režisér pokusil v rámci žánru i o něco jiného než duchařinu, horor skýtá bohaté možnosti, ale zatím se to očekávat asi nedá. Připravované akční sci-fi Aquaman ambici strašit mít nebude a mezi duchy je Wan jako doma. Přesto se jeho další počin můžeme těšit s velkým očekáváním: v současnosti není jiný režisér, který by uměl děsit tolik jako on.
