Pokud režisér Alexandre Aja natočí film s žánrovou kolonkou thriller, fanoušci napínavějších a strašidelných žánrů právem zpozorní. U snímku z kanadsko-britsko-americké produkce Devátý život Louise Draxe je to ale předčasné - možná některé thrillerové prvky obsahuje, ale v zásadě jde o rodinný film s trošku temnější příchutí. Což ovšem neznamená, že by byl špatný.
Rodinný film, který natočil Aja? Nevídáno! Vždyť tento mladý, osmatřicetiletý rodák z Paříže má na kontě horory jako Hory mají oči, Noc s nabroušenou břitvou, Zrcadla nebo Piraňa 3D, každý by od něj logicky čekal další strašidelný masakrální krvák. Jenže už ve svém předchozím snímku Rohy kombinoval fantasy s romancí, když nechal Danielu Radcliffovi na hlavě narůst titulní ozdobu, a stejným směrem se vydal při dramatizaci románu Liz Jensenové.
Prostě smolař
Když je vám devět let a máte za sebou už tolik úrazů, že by se vešly do několika mnohem delších životů, nedá se o vás uvažovat jinak než jako o smolaři. Právě takový je Louis Drax (Aiden Longworth), na kterého v kolébce spadl lustr, už tolikrát se otrávil jídlem nebo se prostě někde nějak přizabil, až to jeho matku Natalii (Sarah Gadonová) vede k tomu, že mu vypráví o kočkách, které také mají devět životů. Poslední nehoda, při níž se zřítí z útesu a přežije úplným zázrakem, je však trošku jiná: zdá se, že mu z útesu pomohl otec Peter (Aaron Paul), který následně zmizel a nyní je stíhán policií.
Chlapec je v kómatu převezen do sanatoria, kde se ho ujímá mladý psycholog Allan Pascal (Jamie Dornan), jenž začíná rozplétat podivný spletenec událostí, které vedly k Louisově úrazu. Sbližuje se u toho s Natalií, hodně mu pomůže klukův někdejší psycholog doktor Perez (Oliver Platt). Zároveň se kolem něho začínají odehrávat hodně podivné věci, trpí zlými sny a znovu se u něj probudí podivné náměsíčnictví. Nic totiž není zdaleka takové, jak se zdá...
Žánrový mišmaš
Není úplně přesné tvrdit, že jde o rodinný film. Tím je Devátý život Louise Draxe především, ale nabízí toho daleko víc - chvíli je thrillerem (byť jemným, aby to zvládly i děti), chvíli v něm najdeme hororové náznaky, chvíli nevázanou komedií. Časté flashbacky do Louisova dětství přinášejí především zábavné prvky, v reálném čase se odehrává mnohem záhadnější příběh. Dohromady to vytváří velmi zvláštní slepenec, o kterém jsem si v první chvíli vůbec nevěděl, co si myslet - něco takového v kinech dlouho nebylo.
Naštěstí všechno zachraňují dvě výrazně pozitivní složky: výtvarná stylizace a skvělé herectví. Především vizuálně je film úžasný, tvůrci si s misanscénou opravdu vyhráli, zářivě barevná podzimní zahrada sanatoria je až kýčovitě malebná, temné scény v jeskyni zase řádně ponuré. Dohromady to ale funguje - zvlášť na velkém plátně, což je hlavní důvod, proč film v kině vidět. V televizi nebo na monitoru to už zdaleka nebude takové.
Sexsymbol v hlavní roli
Divačky do kin ale přitáhne něco jiného, a tím je obsazení hlavní role psychologa Pascala. Jamie Dornan tu sice tradičně vystupuje jako okouzlující mladý muž, jemuž ženy podléhají, ale dokáže být věrohodný i ve vypjatějších a lékařsky odbornějších scénách - prostě mu toho psychologa věříte. To není málo. A skvělou ruku měli tvůrci i s obsazením kanadského seriálového dětského herce Aidena Longwortha, který je vyloženě skvělý, třeba jeho slovní pingpongy v ordinaci s Oliverem Plattem patří k nejzábavnějším scénám. Vyplatí se tohoto kluka s tváří grázlíka do budoucna sledovat.
Velmi zvláštní film, to je Devátý život Louise Draxe. Byla by však velká škoda, kdyby se měl kiny mihnout bez většího povšimnutí. Zápletka je vystavěná výborně, o dojímavé chvilky také není nouze a nechybí ani napětí. Máte-li starší děti, nebojte se jít na něj podívat. Po tolika dětských nesmyslech z poslední doby neuškodí vidět něco inteligentního.
