Skutečnost, že hrdinové studia Marvel dlouhodobě porážejí hvězdy od konkurenčních DC, je běžně známá. I letošní souboj blockbusterů vyznívá jasně - zatímco Suicide Squad se utopil v promarněných šancích, Doctor Strange přináší nekomplikovanou, jednoduchou zábavu se skutečně neodolatelným superhrdinou. A navzdory všem slabostem představuje komiksovku roku.
Jedním z hlavních trumfů filmu, který právě dnes vstupuje do kin, je obsazení titulní role. Benedict Cumberbatch je pro role arogantních sociopatů jako stvořený, hodně si to užívá, a i když mu někteří fanoušci vyčítají, že se pod vlivem Sherlocka zbavuje vícerozměrného herectví a vlastně jen "hraje Cumberbatche", v podobně s nadsázkou vyrobeném filmu je to jeho plus. Skoro to totiž vypadá, že Strange je Sherlock. A je to po čertech zábava.
Z lékaře kouzelníkem
Světoznámý neurochirurg Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je špičkou ve svém oboru, jeho metody jsou poněkud neortodoxní a svou arogancí si moc přátel zrovna nenadělá. Po fatální autonehodě však přijde o schopnost používat ruce, což ho zdrtí. Když vyzkouší všechny možné i nemožné způsoby léčby, dostane se až do nepálského Káthmándú, kde v mystickém sídle Kamar-Taj poznává hodně zvláštní kult "léčitelů". Vede jej prastará holohlavá podivínka (Tilda Swintonová), která Strangeovi umožní nejen se léčit, ale zasvětí jej i do úplně jiných schopností.
V Kamar-Taj se totiž nezabývají jen léčitelstvím, ale připravují se i na střet s temnými silami, které chtějí ovládnout a zničit náš svět. Přisluhovače strany temnoty vede odpadlík z Kamar-Taj Kaecilius (Mads Mikkelsen) a Strange spolu s dalšími hrdiny, co chtějí zemi zachránit (Benedict Wong, Chiwetel Ejiofor), nečeká vůbec jednoduchý zápas o další osudy reality, jak ji známe...
Na co příběh?
Je fakt, že čistě objektivně nejde o vůbec nic nového. Příběh je velice jednoduchý a standardní (přerod běžného člověka v hrdinu se zvláštními schopnostmi a pak jeho zápas s protivníkem), potěší ovšem rozuzlení nikoli na základě svalů a bitek, ale inteligence hlavního hrdiny. Padoušská ekipa rovněž není zajímavá a ani osobní kouzlo tak skvělého herce, jakým je Mads Mikkelsen, ze záporáků neudělá příliš obávané protivníky. O tom to ale není - gros Doctora Strange se skrývá úplně jinde.
V první řadě je to úchvatný vizuál, na který se vyplatí zajít ve 3D, protože v něm si počítačové hrátky s realitou užijete nejvíc. Mnozí recenzenti budou skloňovat Počátek, jistě budou mít pravdu - ale tam se tvůrci pustili jen do ohýbání prostoru do devadesáti stupňů. Tady při kouzelnických soubojích nebude ani na chvilku jisté, kde je která světová strana, mrakodrapy se budou ohýbat a kde bylo před chvílí nebe, bude pevná země, a zase naopak. Kaleidoskopické hrátky můžou ve 2D působit ke konci lehce pořád dokola, ale právě 3D jim dá pořádně vyniknout.
Sherlock, humor a nadsázka
A vůbec nejlepší je na celém filmu jeho vtip. Film se absolutně nebere vážně, tvůrci si jeho natáčení užívali a je to vidět, nadsázka dýchá z každého záběru. Cumberbatch trousí jednu ironickou hlášku za druhou a víc než cokoli jiného připomíná již vzpomínaného Sherlocka. Když při cliffhangerové scéně mezi titulky přijímá Thorův úkol najít Lokiho, asociace s Baker Street musejí napadnout snad každého. Sami tvůrci to vědí - režisér Scott Derrickson (autor solidních hororů V moci ďábla nebo Sinister) tak do děje vedle samozřejmého camea tvůrce komiksu Stana Leeho zapojil i některé sherlockovské žerty. Třeba když si Strange vykasá límec pláště úplně stejným způsobem jako mladý Holmes, dostane od límce pořádnou facku.
Díky tomu, že se jinak slaboučký děj nebere vážně a střílí si sám ze sebe a celého marvelovského univerza, je hodně zábavný a skvěle se na něj dívá. Dvě hodiny utečou jako nic a po závěrečných titulcích divák odejde se skvělým pocitem a těší se na další díl. Který určitě přijde - a je to dobře. Jestli mu vydrží vysoko nasazená laťka aktuálního filmu, bude se na co těšit.
