Místo původně vybraného dramatu Hořící keř o událostech po smrti Jana Palacha Česká republika vysílá do oscarového klání košilatou historku Jiřího Menzela Donšajni. Rýsuje se tak tragikomická historka, která by sama o sobě stála za filmové zpracování.
Kandidáta na Oscara u nás vybírá Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). Volbou rozhodla, že letos nasadíme Hořící keř: pro kina nově sestříhanou třídílnou minisérii z produkce středoevropské divize kabelovky HBO v režii Agnieszky Hollandové. Palachovou smrtí začíná a věnuje se hlavně odvážnému soudnímu procesu, který za pozůstalé vedla proti tehdejšímu poslanci Vilému Novému, zpochybňujícímu studentův čin, právnička Dagmar Burešová, pozdější první ministryně spravedlnosti po pádu komunismu. Donšajni režiséra Jiřího Menzela jsou vyprávěním o sukničkářském dirigentovi opery, který na maloměstském divadle inscenuje Dona Giovanniho.
Hořící keř pravidla nominace u ČFTA splnil, neprošel nicméně u Americké filmové akademie (AMPAS), která Oscary udílí: film nesplnil podmínky zařazení do klání o sošku za nejlepší neanglicky mluvený film. Od HBO šlo o riskantní tah, který zkrátka nevyšel. Těžko nicméně přijít na vhodnějšího kandidáta, který by nás na Oscarech důstojně reprezentoval.
Do seznamu filmů navržených na Oscara tak postoupil z druhého místa "náhradník" - právě Menzelovi Donšajni. Není zde třeba hodnotit jeho kvality: na tom, jak moc je ten snímek špatný, se vzácně shodla drtivá většina tuzemské kritiky a i na pololaické internetové databázi csfd.cz má k dnešnímu dni pouhých 37 procent. Sám režisér si je jistě vědom toho, že jde o nepodarek; oproti běžné praxi odmítl film promítnout novinářům s předstihem, zřejmě aby premiéru nenarušily negativní recenze. Těžko přijít na kandidáta, nad kterým bychom mohli víc lomit rukama.
Problém - nebo spíš tragikomedie - spočívá v tom, jak se do nominací Donšajni vůbec dostali. O ČFTA se dlouhodobě ví, že mnozí její členové se na české filmy nedívají a na Oscary - nebo na České lvy, které udělují - je posílají "od oka", podle jména, za zásluhy. Jinak si výsledky Českých lvů nelze vysvětlit, jinak si nelze vysvětlit ani hlas pro Donšajny: je to prostě pan Menzel, Vesnička, na Oscara to dotáh', prase v Kersku, přece nemohl natočit něco špatného. Mohl. Natočil.
Nejlepší konec téhle tragikomedie by nastal, kdyby Donšajni Oscara opravdu získali. Američtí akademici ten film můžou vnímat stylem "tak bizarní, až je to zábavné", jako jakýsi středoevropský skanzen. Pro zahraniční novináře to bude příležitost k vyprávění o vyklenutém tvůrčím oblouku, kdy tvůrce, který vybojoval Oscara ještě před třicítkou se svým celovečerním debutem (Ostře sledované vlaky, 1966), stejné ocenění získal na sklonku své kariéry s úplně jiným žánrem. A my tady doma se budeme jen pochechtávat nad tou absurdní fraškou.
Nominace budou oznámené 16. ledna 2014, ceny se udělí 2. března.
