V Cannes už třetí den vytrvale prší. Takže kdo přijel na festival s nadějí, že chvíle mezi filmy stráví na pláži, má smůlu. I proto je před promítacími sály ještě větší tlačenice než obvykle. (A obvykle bývá dost velká.) Půlhodinové čekání v prudkém dešti ve frontě do kina by však mělo být vykoupeno náležitým zážitkem.
Tak třeba na dánský film Jagten (Hon) bych klidně čekala po kotníky ve vodě i hodinu: je to brilantní drama o křivém obvinění ze sexuálního zneužívání. V hlavní roli exceluje Mads Mikkelsen, citlivě napsal a režíroval Thomas Vinterberg.
Naopak ušlechtilá nuda Abbase Kiarostamího Like Someone In Love si podobnou oběť rozhodně nezaslouží. Rozvlekle vyprávěný příběh mladé Japonky a starého muže dává tušit, že respektovaný režisér má už nejspíš svá nejlepší léta za sebou.
Kariéru naopak hodlal v Cannes rozjet syn slavného filmaře Brandon Cronenberg. Potatil se důkladně, ve snímku Antiviral demonstruje stejnou obsesi lidským tělem jako jeho otec. Jinak je to ale přestylizovaná a překombinovaná historka, v níž se chrlí krev a píchají injekce. To vše kvůli touze po dokonalosti a kráse. Otec Cronenberg předvede svůj kousek nazvaný Cosmopolis až v pátek, doufejme, že je více ve formě než syn.
Jako ryba ve vodě (doslova) se v Cannes musí cítil malá Quvenzhané Wallisová, ve filmu Beasts of the Southern Wild je totiž ve vodě každou chvíli. Hraje dívku žijící v komunitě na ostrůvcích pomalu pohlcovaných stále stoupající vodou. Tenhle film už má na kontě trofej z festival Sundance a malá Q jezdí po světě jako velká hvězda.
