Klání o hlavní cenu, Křišťálový glóbus, na letošním festivalu v Karlových Varech vstoupilo do poslední třetiny. Podle časopisu TÝDEN mu dominují ruská tragikomedie a české drama. Arytmii svorně vyzdvihují i zahraniční kritici.
Arytmie moskevského rodáka Borise Chlebnikova vypráví o vztahu dvou mladých lidí zaměstnaných v nepříliš funkčním ruském zdravotnictví. Olegovi táhne na třicet, pracuje jako lékař u záchranky a stresy z "terénu" zapíjí častěji, než je zdrávo. Jeho manželka Káťa je lékařka na příjmu a s Olegem jí dochází trpělivost. Partnerská krize rezonuje s profesním vyhořením a zápasem se systémem plným byrokratických nesmyslů. Chlebnikov autenticky zachycuje prostředí a věrohodně vykresluje charaktery: šňůra postaviček pacientů od staré simulantky po maminku popálené holčičky působí realisticky, stejně jako "velké dítě na zabití" Oleg. Film se brání patosu a končí lákavě otevřeně.
Křižáček Václava Kadrnky (Osmdesát dopisů) z někdejšího Gottwaldova pochází ze zcela odlišného žánru. Volná adaptace básně Jaroslava Vrchlického Svojanovský křižáček je poetickou meditací nad odloučením, poutem otce a syna a cestou fyzickou, duševní i duchovní. Rytíř Bořek se vydává ze svého hradu najít svého jediného syna Jeníka, jenž vyrazil omámen zvěstmi přidat se k dětské křížové výpravě a osvobodit boží hrob v Jeruzalémě. Bořek přichází vždy pozdě a zastihuje jen svědky, kteří měli s chlapcem co do činění. Kadrnka vypráví minimalisticky, ve velkoryse dlouhých, ale výrazově pokorných obrazech (za kamerou stál Jan Baset Střítežský). Rytíře hraje skvělý a opět jiný Karel Roden - zachmuřený, rozhodný i zoufalý v jednom. V Itálii natáčený Křižáček se nespojuje s žádným současným tuzemským filmařským stylem a Kadrnka v něm potvrzuje svou pozici solitéra evropského významu.
V hlasování diváků ze soutěžních filmů zabodovala například Korporace, poněkud schematické francouzské drama o tom, jak se chladná a nesmlouvavá manažerka nadnárodní firmy dojme nad sebevraždou podřízeného, či divadelně laděný "jugoslávský" film Chlapi nepláčou, v němž různorodá skupina veteránů války na Balkáně podstupuje terapii v odlehlém horském hotelu.
Z hlavního klání dále vyčnívají filmy Breaking News a Chibula. První z nich (nakonec) pozitivně: standardní "festivalovku" o rumunském televizním reportérovi, který natáčí portrét zemřelého kolegy, zachrání postava spolupracovníkovy dcery, jež se však do příběhu dostala paradoxně až v desáté verzi scénáře ze čtrnácti. Chibulu však nezachrání nic. Gruzínský režisér George Ovašvili ve Varech před třemi lety zvítězil s krásným a poetickým Kukuřičným ostrovem. Podobnou metodou nyní pojal portrét posledních dní gruzínského prezidenta Zviada Gamsachurdii, lyrismus se mu však s příběhem skloubit nepodařilo. Těžkopádný film, kterému by více "slušel" název Staří lidé chodí lesem, patří mezi největší zklamání letošního ročníku.
