Herec Harvey Keitel přišel na tiskovku na festivalu v Karlových Varech o dvacet minut později, schovával se za sluneční brýle a během odpovědí se pravidelně ztrácel. Přesto - nebo právě proto - šlo o přínosnou a rozhodně nejvtipnější karlovarskou tiskovou konferenci za dlouhé roky.
Keitel zastupoval film Paola Sorrentina Mládí, v němž hraje jednu z hlavních rolí - muže, který se s dávným přítelem v podání Michaela Cainea ohlíží za svým osobním i tvůrčím životem. Mládí, které boduje v hlasování diváků na festivalu velmi vysoko, volně navazuje na režisérův starší snímek Velká nádhera.
"Moc mluvím," řekl herec poté, co v úvodních minutách konference téměř nic neřekl. Pravda, otázky byly spíše rozehřívající. Jak se vyrovnává s plynutím času? "To musím každý den. Každý přece máme jen jeden život. Ale nemůžu nikomu radit." Poznal jste při natáčení Mládí, že se rodí výjimečný snímek? "Viděl jsem před tím Sorrentinovy filmy Božský a Velká nádhera. Byla pro mě pocta účastnit se natáčení Mládí."
Keitel také velmi brzo pochopil, čeho se účastní právě ve Varech: "Tohle je možná ta nejblbější tiskovka, na které jste kdy byli. Ale přišel jsem sem kvůli vám, i když bych se vás měl na ten film ptát spíš já," řekl v momentu, kdy si zrovna nenechával zopakovat otázku nebo se neujišťoval, jestli na dotaz skutečně odpověděl.
V souvislosti se Sorrentinem také promluvil o své lásce k italské kinematografii, vyzdvihl například Felliniho nebo Řím, otevřené město neorealisty Rosselliniho. "Už jen chodit v Itálii po ulici je dar," zasnil se. Zavzpomínal také na svou spolupráci s řeckým režisérem Theodorem Angelopoulosem a probíhající řeckou krizi pregnantně okomentoval slovy "chamtivost existovala vždycky".
Mezi další režiséry, kteří přišli na přetřes, patřili například Quentin Tarantino, Jane Campionová, Martin Scorsese či Abel Ferrara, s nimiž Keitel vytvořil nesmrtelné filmy jako Gauneři, Piano, Taxikář nebo Hazardní hra. "Jsem pyšný, že jsem se z brooklynské ulice, kde jsem se narodil, dostal do Hollywoodu a mohl pracovat s takovými tvůrci," řekl. "Hollywood pro mě vždy byl určitým kulturním symbolem, reflektoval naši americkou současnost. Ty krásné filmy a příběhy ovlivňovaly diváky a nechaly se jimi ovlivňovat ve zpětné vazbě, stejně jako jinými kinematografiemi, třeba právě italskou. Bez Hollywoodu bych tu s vámi dnes nebyl."
"Všichni ti autoři jako Scorsese nebo Tarantino nebo Campionová mají duši a mají skvělé nápady. A když ty nápady pochopíte, chcete se tak nějak držet kolem nich. Je rozkoš s takovými lidmi pracovat. Každý kluk čeká, až potká tu pravou, každá holka čeká, až potká toho pravého, a každý herec chce potkat toho svého filmaře," zamyslel se herec.
Harvey Keitel karlovarskou přehlídku navštívil už před jedenácti lety, kdy tam převzal čestný Křišťálový glóbus, cenu prezidenta festivalu za celoživotní přínos světové kinematografii. Časový odstup si pamatuje přesně: tehdy do lázeňského města přijel s manželkou v pokročilém stádiu těhotenství a čas teď odpočítává podle stáří syna. Otázka, co se stalo s trofejí, ho nicméně poněkud zakočila. Nedokázal odpovědět, kde ji vlastně má, a dlouho mu trvalo pochopit, že se ho na ni novináři ptají v souvislosti se sérií znělek, v nichž ocenění filmaři účinkují ve vtipných skečích se svými Glóby a které se už deset let promítají před uváděnými snímky.
Novinář: "Co se stalo s tou trofejí, kterou jste si z Varů odvezl?"
Keitel: "Proč to chcete vědět?"
Moderátorka: "Kvůli té znělce. Viděli jsme ji asi tisíckrát."
Keitel: "Vy na to koukáte každý rok?"
Moderátorka: "Jo. Furt dokola."
Keitel: "Aha. Nevím, kde je. Asi doma."
Novinář: "Doma kde?"
Keitel: "Já tu znělku nikdy neviděl. Na co se mě ptáte?"
Moderátorka: "My jen chceme vědět, kde ta soška je."
Keitel: "Když vám to řeknu, budu vás pak muset zabít."
Keitel tak plynule navázal na své role drsňáků právě z Gaunerů nebo z Taxikáře. Poté uvedl projekci Mládí ve Velkém sále hotelu Thermal a o patro výše přednesl svou masterclass. Mládí vstupuje do české distribuce 8. října.
