Film debutujícího tuniského režiséra Mohameda Bena Attii jsme mohli minulý týden vidět v rámci přehlídky Be2Can, tedy toho nejlepšího z festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes. Snímek Hedi velkou porotu zaujal na Berlinale, kde si režisér Attia vedle nominace na nejlepší film odnesl i ocenění za nejlepší debut a Majd Mastoura, představitel titulní role, Stříbrného medvěda za nejlepší mužský herecký výkon.
Volba mezi tradicí a prolomením všech zvyklostí nikdy není jednoduchá. Nefunguje to vždycky ani v našich podmínkách, natož v prostředí, které si vlivem světových událostí s přísnou konzervativní morálkou spojujeme - v arabském světě. A to je Tunisko zemí na arabské poměry liberální. Jenže i tam je domluvený sňatek něco, přes co nejede vlak.
Arabské probuzení
Hedi (Majd Mastoura) je zakřiknutý introvert, na první pohled ničím nevyčnívající mladík, který má nudné a nezajímavé zaměstnání, a brzy ho čeká rodinou domluvený sňatek s půvabnou dívkou. Vlastně nežije moc svůj život, jako spíš plní představy své manipulativní matky, které synka dovede ve správných momentech citově vydírat. Hedi by přitom toužil po úplně jiných věcech: například se naplno věnovat kreslení komiksů a vidět alespoň jeden v tištěné podobě. A do toho potká plážovou animátorku, tanečnici Rym (Rym Ben Messaoudová), volnomyšlenkářskou dívku, se kterou je mu víc než dobře, takže vyhlídky na neúprosně se blížící sňatek jsou ještě tíživější. Hedi začne pomalu sbírat sílu, aby se postavil nejen matčiných přáním, ale zavedeným zvyklostem.
Bylo by chybou Attiův film číst jen jako milostný příběh, kterých je dvanáct do tuctu, pro Hediho je mnohem důležitější druhý plán: střet tradic a modernity a proměna poutníka životem strůjcem vlastního osudu. Dokonce je snímek možné číst jako alegorii tzv. arabskému jaru. Zároveň ale Attia nijak nefláká ani linku milostnou, která sama vystačí na solidní melodrama, je živá, působivá a bolestně realistická. Každý si mnoha úrovních příběhu může něco najít - a být spokojený.
Brilantní debut
Film Hedi je o to zajímavější, že jde o debut čtyřicetiletého Attii, a ani herci nepatří k prověřeným hvězdám, a to bez ohledu na to, jak moc se vyznáte ve světě tuniského filmu. Přes to všechno působí vyzrále a technicky zdařile. Attia je skvělý vypravěč, silný příslib budoucnosti, který se nebojí divákovi předkládat jen to, co je nezbytně nutné, a provést střih i ve chvíli, kdy to publikum nečeká. Nezdržuje se dlouhými a doslovnými scénami, nemilosrdně obraz utne, a tak udržuje divákovu bdělost a dynamické tempo. Příběh není nijak závratně dramatický, ale líně se vinoucí vyprávění rozhodně nečekejte. Je to spíš, jak by řekl klasik, takové ze života.
Navíc o kvalitě hereckých výkonů, oceněných v Berlíně, už byla řeč. Je škoda, že tuniský film si asi příliš širokou diváckou základnu nenajde, přestože zrovna Hedi by si ji zasloužil. A ať už si ze snímku odnesete cokoli, je dobré mít na paměti, že pokud svůj život přizpůsobíte někomu jinému, ani náhodou to neznamená, že byste ho žili. Pokud by tohle bylo jen to jediné, co Mohamed Ben Attia chtěl sdělit, bylo by to dost.
