Hospodářská krize, která Řecko drtí už šest let, vedla paradoxně k obrodě kinematografie a řecké filmy dobývají vavříny na mezinárodních festivalech. Recese, která desetitisíce rodin připravila o práci či dokonce o bydlení, vzbudila zájem o často dramatické příběhy, které filmaři dokážou zpracovat i přes omezené rozpočty.
Loni například šestatřicetiletý Alexandros Avranas získal na benátském filmovém festivalu Stříbrného lva za nejlepší režii pro svůj film Miss Violence. Jde o příběh jedenáctileté dívky, která spáchá sebevraždu. Ocenění za nejlepší herecký výkon v tomto filmu si odnesl Themis Panu.
V roce 2009 získal film Tesák jednačtyřicetiletého režiséra Jorgose Lanthimose cenu Un certain regard v Cannes. Tento film byl rovněž nominován jako nejlepší zahraniční film na Oscara. Takový úspěch nezaznamenala řecká kinematografie více než 30 let.
"Krize namířila na Řecko reflektory, a to filmaře stimulovalo," soudí Gregory Karantinakis, generální ředitel Střediska řeckého filmu, státní organizace podporující řeckou kinematografii. Nepřetržité vlny často násilných demonstrací proti úsporným opatřením z posledních let vyvolaly o zemi zájem. "Lidé se pokoušeli pochopit, oč jde," říká.
Jorgos Lanthimos získal v roce 2011 v Benátkách cenu za nejlepší scénář pro svůj film Alpy, jenž pojednává o skupině lidí, kteří se snaží nahrazovat pozůstalým jejich zemřelé příbuzné či přátele. Nyní míří na mezinárodní scénu se svým prvním filmem v angličtině The Lobster, futuristickým milostným dramatem s Colinem Farrellem a Rachel Weiszovou.
Řecký film zažívá vlnu nebývalých úspěchů od roku 1998, kdy na festivalu v Cannes získal Zlatou palmu za svůj film Věčnost a den režisér Theo Angelopulos.
"Krize přinesla filmu nečekanou pomoc, když přiměla ke spojení mimořádně tvůrčích osobností, které pak spolupracovaly," konstatuje herec řeckého původu Jorgos Corraface, známý především ve Francii a ve Spojených státech. Oceňuje zejména to, že tito tvůrci dokázali pracovat s minimálními prostředky.
Sociální nepokoje umění vždy inspirovaly, prohlašuje Karantinakis. V zemi, kde nezaměstnanost dosahuje 27 procent a týká se 60 procent mladých lidí, vyplynulo na povrch mnohé, co se nová generace režisérů snaží vyjádřit, poznamenává třiatřicetiletý Jorgos Zois, který už získal ocenění za dva krátké filmy a chystá se vytvořit svůj první celovečerní film.
Krize však výdaje na film ořezala. Dříve tento sektor mohl počítat se subvencemi Střediska řeckého filmu a bývalé veřejnoprávní televize ERT. V posledních pěti letech však byly subvence sníženy o 35 procent a kina zaznamenala pokles prodeje vstupenek o 45 procent. Loni vláda ze dne na den ERT zavřela, takže se mohla pochlubit tím, že zrušila 2000 pracovních míst ve státní sféře, v souladu s požadavky mezinárodních věřitelů.
Tato omezení kupodivu sektor oživila a donutila ho už nespoléhat na stát. "Před krizí žádali režiséři na film 300 tisíc až 500 tisíc eur (8,1 až 13,5 milionu Kč), dnes je točí za 100 tisíc (2,7 milionu Kč)", uvádí expert, který si nepřeje být jmenován.
Podle Jorgose Zoise se nyní filmy točí s nízkým rozpočtem nebo v koprodukci s evropskými zeměmi. Zdá se, že tím kvalita netrpí. Režiséři pochopili, že musí diváky dojmout, chtějí-li překonat jazykovou bariéru, která odjakživa omezovala distribuci řeckých filmů.
"Pro řecké filmy je velmi málo prostoru. Je tedy třeba, aby tak trochu šokovaly, aby lidi probudily. Věřím, že to Řekové pochopili," dodává Jorgos Corraface.
