Filmový režisér Jan Hřebejk, který právě uvedl do kin první část trilogie Zahradnictví, pracuje na střihu a postprodukci dalších částí, stejně jako na seriálu Až po uši, jehož druhou řadu nedávno dotočil. Přesto si stačí odběhnout na divadelní jeviště - 18. května totiž začne zkoušet v Divadle Na Jezerce komedii Je úchvatná, oznámila mluvčí této scény Jana Bryndová.
Pravdivý příběh o nejhorší zpěvačce na světě sepsal dramatik Peter Quilter. "Zkoušet se bude do poloviny června a pak od září. Premiéra s Jitkou Sedláčkovou v hlavní roli se uskuteční 5. října," uvedla Bryndová.
Hra vznikla podle životního příběhu americké sopranistky Florence Foster Jenkinsové. Uvěřila vlastní lži a považovala se za talentovanou koloraturní pěvkyni. Byla velice bohatá, vystupovala pro své přátele, ale nikdo jí neřekl, že zpívá falešně. Přesto si krátce před smrtí splnila sen a vyprodala slavnou newyorskou Carnegie Hall.
Hřebejk myslel s obsazením hlavní role právě na Sedláčkovou. "Hru jsme s Janem Hrušínským hledali přímo pro ni. Chceme, aby se diváci bavili. A styděli se případně pouze za postavy, nikoli za tvůrce," dodal. Hra Je úchvatná bude jeho šestou režií na Jezerce. V minulých sezonách tu nazkoušel Manželské vraždění, Kumšt, Na dotek, Musíme si pomáhat a zlodějskou komedii Práskni do bot.
Partnerem Jitky Sedláčkové v inscenaci Je úchvatná bude principál divadla Jan Hrušínský. Další výraznou postavou bude u klavíru multiinstrumentalista a zpěvák Václav Tobrman. Na jevišti se objeví i Miroslava Pleštilová a Libuše Švormová.
Zábavný příběh byl dvakrát zfilmován: v hlavních rolích snímku Božská Florence se v režii Stephena Frearse objevili Meryl Streepová a Hugh Grant. Předloni se v kinech promítalo kostýmní drama Marguerite volně inspirované osudy Jenskinsové. Snímek o pěvecké kariéře postavené na milosrdné lži a přetvářce okolí natočil francouzský režisér Xavier Giannoli v koprodukci s Belgií a Českem. Hru Je úchvatná uvádělo řadu let pražské divadlo Kalich v hlavní roli s Jaroslavou Kretschmerovou, derniéru měla loni v lednu.
O sopránu Jenkinsové se mohou i současníci přesvědčit na dochovaných gramofonových nahrávkách na youtube. Uznával ji prý i Enrico Caruso; lámal si hlavu ale tím, jak je možné, že ji přes její nedostatky publikum milovalo.
