Tvůrci filmu Alois Nebel se vrátili z filmového festivalu v Benátkách. Film byl promítán v hlavním programu v nesoutěžní sekci v neděli 4. září v noci. Přítomno bylo přes tři sta diváků a snímek byl přijat nadšeně. Jaroslav Rudiš, spoluautor komiksové předlohy, se svěřil TÝDNU.CZ, jaké to bylo.
Co jste v Benátkách zjistil? Je Alois Nebel mezinárodně srozumitelný?
Ten film uhrane svou atmosférou, je to temný western. Mně se v něm nejvíc líbí krajina, když prší a řádí živly, což je skoro pořád. A je tam dojemný příběh o lásce, s nímž se lze identifikovat, i když vám utíkají detaily středoevropských dějin. Novinář z Frankfurter Allgemeine Zeitung byl snímkem nadšen a říkal, že ten film hodně vypovídá i o Němcích a že je to nový pohled na dějiny.
Prý jste po noční projekci slavili do devíti hodin ráno. Pamatujete si z té noci něco?
Nejvíc mě překvapilo, že na benátském Lidu byl problém najít ve tři ráno otevřenou hospodu. Nakonec jsme ji našli, snad jediný otevřený bar na celém Lidu. Pamatuju si dva němé svědky, kteří si k nám přisedli, nepili s námi ani nemluvili. Byla tam paní, která hodinu neřekla ani slovo, a pak, asi kolem sedmé ráno, odešla. A dlouhovlasý kluk, který se najednou postavil, zařval "Karlovy Vary!" a odešel. Možná celou tu dobu dumal, jakou řečí mluvíme, a konečně mu to došlo. Jinak - žádné ostudy se nestaly, Tomáš Luňák a Mirek Krobot měli nabitý program, tak museli nějak fungovat.
Jak si vysvětlujete, že jsou na tak velkém filmovém festivalu v noci zavřené bary?
Na Berlinale nebo v Karlových Varech to mnohem více žije, jsou to divácké festivaly, kam jezdí mladí lidé. Ale v Benátkách jde spíš o společenskou událost, všechno je tam nablýskané a drahé a má to hlavně velký mediální dosah. Zjistil jsem, že razítko z Benátek platí stejně jako z Cannes nebo z Berlinale. Už se těším na ty menší festivaly, do Varšavy nebo do Tokia.
Napadlo vás někdy, že se Nebel dostane takhle daleko?
Vůbec ne. Ten film je kolektivní dílo, měli jsme asi dvacet verzí scénáře, bylo těžké převést nedramatický komiks do filmové podoby. Na filmu pak pracovalo spousty lidí pět let, i proto, že ta technika animace je velmi náročná. Ale když jsme Nebela s Jaromírem Švejdíkem vymýšleli, dělali jsme to pro pár lidí, byl to undergroundový projekt. O to větší radost z toho máme. Nikdy nás nenapadlo, že ta postava ožije a že z toho bude film, který by mohl mít premiéru na zahraničním festivalu. Což je zásluha především režiséra Tomáše Luňáka.
Pracujete momentálně na něčem, co má opět souvislost s filmem?
V Berlíně jsem nedávno dopsal s kamarádem scenáristou scénář k příběhu o zbraních, chlapcích a jejich tajemstvích, je to hodně černá komedie o lidech, kteří mají zbraně jako fetiš. A byl jsem osloven divadelním režisérem Thomasem Zielinskim, který má zálusk točit film, zda bych neadaptoval Konec punku v Helsinkách. A také chystáme Jaromírem 99 nový komiks, opět ze Sudet.
