Mezi všemi La La Landy a Trainspottingy tenhle film pravděpodobně zapadne a ani nic moc nevydělá. Přitom si ani jedno nezaslouží. Nový mysteriózní thriller Lék na život je totiž zvláštním úkazem, který v kinech moc nevídáme, anachronismem a nečekaným zkratem všech hollywoodských systémů a pojistek. Neuvěřitelně zábavným zkratem.
Čím se nový film nedoceněného režiséra Gorea Verbinského vymyká? Předně nevypadá, jako kdyby ho sežvýkala armáda studiových analytiků do podoby bezpečného výrobku, jenom aby si mohla "odfajfkovat" splněno u položky "mysteriózní horor". Naopak. Lék na život působí dojmem, že vypadá přesně tak, jak to jeho autor Verbinski zamýšlel. Příběh mladého vyhořelého byznysmena (Dane DeHaan), jenž se vydává do tajemného odlehlého švýcarského sanatoria pro kolegu, ostatně trvá 146 minut, což je stopáž monstrózní a v kinech málokdy vídaná.
A i když mnozí recenzenti píší, že právě nadměrná délka podráží Léku na život nohy, pro mě osobně právě přesně "podepírá" divnost celého projektu, a navíc každou další minutou překvapuje. Lék na život začíná skoro jako kritika konzumu, rychle se ale přehoupne do pořádně znepokojující a temné prohlídky odlehlého ústavu, kde cosi nehraje. Produkční kvality celého kolosu jsou nezměrné, kompozice každého záběru je dokonalá a na plátně je vidět každý cent z více než padesátimilionového rozpočtu.
Ano, je to tak. Nějakým nedopatřením se stalo, že Verbinski dostal tolik peněz na tuhle nepřístupnou legraci, "umělecký thriller", který se v poslední dvacetiminutovce zlomí v čirý, neskonale zábavný brak s bionickými maskami a incestními rituály. Lék na život je jako jízda strašidelným zámkem v nějakém krvavém zábavním parku, která občas vykolejí a přestane dávat smysl, přesto ale za záchrannou brzdu nezatáhnete, protože vás fascinuje jeho zrůdná, mrtvolná krása. A ten konec... Nic takového jste v kinech dlouho neviděli, a nejspíš zase dlouho neuvidíte, Lék na život podle prvních zpráv propadává. Škoda.
