Učitelka v soutěži
Petr Jarchovský: Učitelé vám za totality mohli zničit život
08.07.2016 17:15
Zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející učitelka (Zuzana Mauréry) manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči za účelem osobního obohacení - ať už v podobě materiálních výhod, nebo dokonce vidiny milostného poměru. Nejen z obavy o prospěch svých milovaných dětí většina rodičů třídní učitelce základní školy podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby, dárky a jiné pozornosti. Najdu se však tři rodiny, které se rozhodnou učitelce vzepřít...
Tak nějak se odvíjí příběh, který sepsal Petr Jarchovský na základě rodinných zkušeností. Natočil ho Jan Hřebejk a snímek Učitelka nyní soutěží na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Předpokládám, že máte děti, a tak mě překvapuje, že ve filmu Učitelka nečerpáte z jejich školních zážitků, že jste vracel ke zkušenostem svým a svých rodičů, které jsou z doby totality.
Mám dcery, ale během jejich dospívání jsem nic tak šokantního, nad čím by zůstal rozum stát, naštěstí nezažil. Člověk se někdy setkal s osobou, která není na svém místě jako třeba ředitelka nějaké školy, ale nebyla to tahleta bezmoc. Totalitní systém dával učitelům velikou moc. Mohli vám to pořádně osladit a zničit vám život, což se dnes asi v takové míře neděje.
Na současné děti musí Učitelka působit jako příběh z dávné minulosti, s jakým se dnes už běžně nesetkají.
Není to běžné na základních školách, ale děje se to jinde. V oblastech, kde máte nějakou moc nad životy a osudy lidí, kdy ta ochota korumpovat se z důvodu strachu a obav, které někdo vzbudí o vaši budoucnost, o vaši obživu, o vaše místo, je stejná jako tehdy. Možná, že v některých oblastech ještě větší, protože možnost, jak uspět, jsou dnes velikánské. Jsou tu šance na různé granty, zahraniční studia a já se můžu jenom domýšlet, kde všude je ta ochota nechat se korumpovat ještě markantnější.
Jaké byly reakce gymnazistů, kterým jste film zkušebně promítali?
"Pouštěli jsme ho asi na dvou školách a nejvíc jsme se obávali, jestli budou rozumět slovenštině. Ale bylo překvapivé, že prakticky vůbec neměli problém s pochopením kontextu všech nuancí, které v tom filmu jsou. Ptali jsme se jich opravdu detailně, ne jenom líbilo, nelíbilo. Aniž bych se chtěl nějak chválit, musím říct, že film přijali velmi vstřícně. Jediný, kdo se na té projekci ošíval, byla jejich učitelka. Bylo to až roztomilý.
A ztotožňovali se s tématem?
Ztotožňovali se se situací, kdy je vyvíjen tlak na rodiče skrze jejich děti. Buď se podvolíte a nějakým způsobem vyjdete učitelce vstříc, nebo s tím máte problém a jste vydíráni. Nemůžu prohlásit, že jsem měl pocit, že tam sedí parta lidí, kteří vědí přesně, o čem je řeč, ale rozuměli příběhu, takže z toho si odvozuji: Ano, nějakým způsobem se jich to týká. Chápou, co je jim ukazováno. Šli s tím.
Učitelka ve filmu stejně jako ta reálném příběhu byla na čas "odstavena". Za nového režimu se ale ke své práci vrací a dál učí stejným způsobem. Není ten konec trošku bezvýchodný?
S Honzou Hřebejkem jsme usilovali o to, aby to byl pokud možno pravdivý obraz. Ten film je svým způsobem podobenstvím. Je trochu stylizovaný jako metafora fungování lidských povah. Každý rodič ve filmu zastupuje nějakou společenskou niku. Je tam střední třída, to je tatínek holčičky, co dělá gymnastiku, pak dělnická třída, což je zápasník, a je tam taková ta noblesa, kterou představuje vědec. Všechno je tam rozprostřené jako určitý model. Takže když to máte takhle rozehrané, snažíte se, aby to v detailech bylo co nejvíc pravdivé, aby to co nejvíc smrdělo životem a nebyla to jenom nějaká formální hra.
Vaše dcery a společnost, ve které se pohybují, vás zatím neinspirovaly k nějakému filmu ze současnosti?
Svět svých holek docela znám, protože už dvacet pět let učím na FAMU a dneska jsou tam studenti, kteří jsou ve věku mých dětí. Takže já vidím, čím žije jejich komunita, čím se trápí, čím jsou jiní, ale že bych měl ambici vyprávět jejich generační příběh, to ne. To jsou spíš detaily, že převezmete nějakou reakci nebo fór, který je přenosný. Ale být rodičem je sakra zkušenost a dnes si dovedu představit, jak bylo mým rodičům, když to, co popisuji v Učitelce, se mnou a s mým bráchou museli prožívat. Umím si domyslet, jak bych se já cítil, kdybych usiloval, aby se moje děti dostaly na střední a vysokou školu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.