Plné sály, gender a sem tam krádež

Na letošní vydařené Letní filmové škole docházelo k tak trochu očekávatelné situaci. Věci, které zde fungovaly, návštěvníci brali zpravidla jako samozřejmost, a tudíž mnohem víc vynikl každý drobný nedostatek, chyba, podcenění situace.

Největší (a zcela pochopitelnou) frustraci způsoboval letošním divákům fakt, že ani příchod ke kinu s náležitým předstihem a následné vytrvalé čekání nemuselo přinést kýžené ovoce ve formě vpuštění do sálu. Akreditovaných návštěvníků bylo hodně (4753) a kapacity nestačily. Ti, kteří si zakoupili akreditaci na tři dny a stěží se jim (po desítkách minut strávených čekáním ve slunečním žáru) podařilo dostat na jeden z vybraných filmů denně, pak byli nutně zklamáni a odjížděli s pocity jisté rezignace.

Došlo tu sice k mírnému podcenění počtu návštěvníků ze strany organizátorů, ale tato námitka je do jisté míry irelevantní - nedostačující kapacity v důsledku invaze účastníků a absence několika již nevyhovujících sálů (Orlovna, Kolejní náměstí, Měšťanská beseda) je třeba řešit koncepčně a průběžně, nikoli chaoticky a naráz. Kromě nalezení další adekvátní projekční místnosti by do budoucna jistě pomohla výraznější profilace jednotlivých sálů - důslednější nasazování jednotlivých titulů do kin podle atraktivity a očekávatelné návštěvnosti.

Na druhou stranu, projekce se nezpožďovaly a nerušily, jak tomu bývalo dříve, a i když komunikace mezi poněkud arogantními uvaděči a netrpělivými filmovými fanoušky místy vázla, neprovázel letošní LFŠ nesnesitelný a všudypřítomný organizační chaos (absence kopií slibovaných filmů, pozdě vydané katalogy apod.), který byl emblémem akce pod Králíkovým vedením.

Nový ředitel Pavel Bednařík a jeho mladý, ještě nepříliš zkušený, leč o to vitálnější tým, měli kvůli průtahům ohledně kompetencí nového vedení na přípravu „filmovky" jen pár měsíců. S přihlédnutím k tomuto časovému omezení lze konstatovat, že akce se jim nerozpadla pod rukama a proběhla i přes různé problémy více než důstojně. Festivalový tým nevykolejila ani krádež laptopů (zcizen byl mj. i osobní přístroj ředitele Pavla Bednaříka) z nedostatečně zabezpečeného sídla štábu.

Úvody i besedy měly zpravidla solidní úroveň, trapně estrádní výstupy (vzpomeňme např. na děsivé Králíkovy excesy před dvěma lety v rámci tématu Afrika) vzala voda. Někteří radikálnější diskutéři na oficiálních stránkách www.lfs.cz sice dávají průchod určité otrávenosti, plynoucí z údajného nedostatku humoru a nadhledu organizačního a dramaturgického týmu, jejich námitky jsou však liché. Důraz na „výchovný" rozměr akce nebo větší odbornou kvalifikaci spektra spolupracovníků týmu LFŠ lze vnímat spíše jako pozitivum.

Ačkoli letošní program nepatřil k nejsilnějším - mnoho z děl zde uvedených už jsme mohli vidět jinde (Febiofest, MFF Karlovy Vary, filmový klub ČT) a ani ideologická tematika nepatřila k nejchytlavějším - bylo by mýlkou tvrdit, že si zde oproti minulosti nešlo vybrat. Především mladším ročníkům, které do Hradiště přijely nadšeně hltat snímky, o nichž neměly ani tušení, se zde dostalo úžasné iniciace a ani ti, kteří se do filmového umění noří častěji, nepřišli zkrátka; nejen mezi filmy z cyklu Izrael/Palestina se našly výrazné, u nás nikdy neuvedené opusy.

Jedním z vrcholů této sekce byl hraný debut palestinského tvůrce Elii Sulejmana nazvaný Kronika zmizení (1996): lakonický, výsostně absurdní pohled na paradoxy života v Narazetě a Jeruzalémě disponoval promyšlenou strukturou, výrazným stylem (připomínajícím jednozáběrové scény-anekdoty Švéda Roye Anderssona) a odzbrojujícím ironickým humorem.

Lehké rozčarování provázelo úroveň letošního zpravodaje - Filmových listů. Charakterizovalo ho nadměrné množství chyb, překlepů a poněkud násilný až fanatický gender pohled daný osobou šéfredaktorky Ivy Baslarové, které se tak úplně nedařilo vybalancovat kompatibilitu feministického hlediska a popisovaných témat. Problémem listu zůstávalo i občasné nepochopení či neznalost základních žurnalistických žánrů - otisknuté články ne vždy odpovídaly svému zaměření (glosa, recenze atd.).

Statistika 34. LFŠ

Počet akreditovaných (od tří dnů výše): 4753 Z toho hostů: 856 Z toho novinářů: 141 Z toho účinkujících: 200 Z toho štáb: 350 Počet jednodenních vstupenek: 1367 Celkový počet akreditací: 6120

Nápadná euforie (podporovaná oddechovým epicentrem akce: stanem kulturního týdeníku A2 s širokou a levnou nabídkou jihoamerických rumů) provázela poslední víkend filmovky. Přispěl k tomu svým příjezdem hlavně baskický režisér Julio Medem, který své výtečné magicko-realistické snímky uváděl poetickým jazykem a s velkou dávkou otevřenosti. Byl skutečnou hvězdou přehlídky: na LFŠ si získal málo vídané sympatie všech nejen svou inteligencí, ale i tím, jak přirozeně boural mýtus o manýrách filmových celebrit.

Foto: Lucie Pařízková a ČTK