Poupata nedokážou vykolejit z úhlednosti

Kultura
16. 5. 2012 09:30
Tím nejlepším na Poupatech je obsazení nastupující herecké generace.
Tím nejlepším na Poupatech je obsazení nastupující herecké generace.

Na DVD vychází snímek, který pobral řadu českých výročních filmových cen za rok 2011 včetně čtyř Českých lvů: Poupata, celovečerní debut Zdeňka Jiráského.

Jiráský na FAMU studoval scenáristiku a poté nějakou dobu točil televizní dokumenty - včetně famózně mrazivého Sladkého mámení o nostalgických zájezdech ve stylu ROH. Takováhle průprava se však do Poupat příliš neobtiskla. Nebo naopak až příliš? Jiráského prvotina trpí poučkami z učebnic scenáristiky (ano, včetně té o pušce visící na stěně v prvním dějství) a prostředí průmyslového maloměsta ze severočeské uhelné pánve se snaží zachytit tak úpěnlivě, až ho promění v barvotiskový obrázek.

Ve zmíněném městě se Poupatech vzájemně proplétají osudy asi tak tuctu postav, často členů jedné rodiny třoucí bídu s nouzí. Otec hradlař na dráze a gambler, matka uklízečka vzpomínající se slzou v oku na účast na spartakiádě (odtud ironický název), dále tu máme nechtěné těhotenství, drogy a další motivy ze sociálně-kritického ranku. Asi to tak v realitě opravdu chodí, ale Poupata to všechno skládají dohromady tak úhledně, že k tomu nelze nezaujmout estetický odstup a představit si to celé převázané růžovou mašlí. Přes všechny technické kvality - nebo zase: právě kvůli nim? - totiž chybí to, o co tenhle film usiloval v první řadě: syrovost. Nejevidentnějším příkladem je půvabná kamera Vladimíra Smutného: hezoučké snímání od kameramana filmů jako Tmavomodrý svět nebo Kolja udělá z každého pokusu o drsné sociální drama milý melodram.

A jestli se většině nových českých filmů právem vytýká absence dramaturgie, v Poupatech je jí bohužel až příliš. Všechny dějové linie se spořádaně svážou do uzlíku, nedořečené zůstane jen jakési "povinné" minimum; co se nakousne, to se dojí, nezbyde tajemství. Ne, není to špatný film a díky bohu za něj, jen mohl být divoký a skvělý - a zůstal krotký. Jedna jeho kvalita je však nepopiratelná: obsazení výborných hereckých talentů nové generace,  například Mariky Šoposké, Anety Krejčíkové, Josefa Lásky a dalších. Pamatujme si ta jména - a nezapomeňme na Jiráského.

Autor: Vojtěch RyndaFoto: Bontonfilm

Další čtení

Hana Fialová, Ceny Thálie 2022

V Ostravě se chystá křesťanský festival Slezská lilie

Kultura
9. 6. 2026
Maggie Gyllenhaalová, 25. února 2026

Cenu prezidenta karlovarského festivalu převezmou Gyllenhaalová a Eisenberg

Kultura
8. 6. 2026
Palmovka, Nová libeňská synagoga

Výstava, kniha a předání štafety: Václav Špale uzavírá éru Serpens v Nové libeňské synagoze

Kultura
8. 6. 2026

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ