Patří už ke zdejším tradicím, že čeští autoři své vysloveně letní filmy uvádějí mimo prázdninovou sezonu. Třeba Zdeněk Troška se svými zářivě barevnými Babovřeskami v kinech začínal vždycky v únoru. Na podobnou strunu - ne těšení se na léto uprostřed zimy, spíš na nostalgickou vzpomínku na právě skončené prázdniny - vsadili i tvůrci nové komedie Prázdniny v Provence a do kin ji nasadili tento týden.
Svým tónem a laděním film vzbuzuje naději, že se bude jednat o jakousi českou verzi snímků typu Pařba ve Vegas a jim podobných. Sami autoři o Prázdninách v Provence hovoří jako o "road movie bez auta a pohybu". Že je to tak trochu protimluv, je evidentní. Po zhlédnutí jednoho z nejslabších českých filmů poslední doby, který mnohem víc než Pařby připomíná jeden z našich nejhorších porevolučních zločinů proti kinematografii Panic je nanic, tato kontradikce ale dává smysl. Totiž že snímek žádný smysl nedává. A ani neměl dávat. Asi.
Zapneme kameru a uvidíme
Při pokusu o popis děje každý recenzent nutně narazí na zásadní problém. Žádný děj ve filmu není. Prostě se tři kluci (Vojta Kotek, Jakub Prachař, Kryštof Hádek) jednou ráno probudí v Provence před domem, kde bydlí tetička jednoho z nich. Načež začnou pít rosé. Pokouší se dostat do postele každou dívku, která jde kolem. Pijí rosé. Častokrát se zhulí. Pijí rosé. Patrně kvůli špatnému oblečení (není to vysvětleno dost jasně) se nedostanou na místní diskotéku, tak se opět opijou. Že jsou kapela, lze vypozorovat asi z tří minut, co vystupují na svatbě. Pak pijí rosé. Zdrogují osazenstvo svatby jednohubkami a... pijí rosé. Nakonec jeden z hrdinů dostane dívku do postele, zašpásují si, no a pijí rosé. Zapomněl jsem na něco? Možná dodat, že se ve filmu opravdu hodně často pije rosé.
Tak šílená dějová roztříštěnost, která zapříčinila jen epizodický charakter vyprávění, se jen tak nevidí. Kdo podle jmen Kotka a Prachaře bude čekat další Padesátku, jež sice žádný zázrak nebyla, ale zasmát se u ní dalo, hořce zapláče. O to víc, když se podíváte na jména ostatních tvůrců. Za kamerou stál Martin Štrba, dvojnásobný držitel Českého lva (za Hořící keř a Je třeba zabít Sekala), režii měl na starosti renomovaný Vladimír Michálek (taktéž držitel dvou Lvů - za Sekala a seriál Mamon). Přesto oba těžce selhali; Michálek o to víc, že se podílel i na scénáři. Ačkoli, kdo ví, zda nějaký scénář existoval. Spousta vtipů byla bezpochyby improvizovaná, až se nabízí otázka, zda náhodou nebyl improvizovaný úplně celý film. Něco ve stylu "pojedeme společně na dovolenou, budeme se opíjet a balit holky a necháme puštěnou kameru, třeba z toho něco bude". Kdyby alespoň domácí porno, dalo by se to odpustit. Ne tohle.
Karikatura filmové práce
Po technické stránce film utrpěl zkrátka dost. Kameru před kritikou nezachránilo ani nenuceně a ospale malebné prostředí Provence. Extrémně špatný je ale především střih, kolikrát utíná promluvu uprostřed věty. Možná tvůrci při postprodukci viděli, jak moc prázdný jejich film je, a pokusili se ho dynamickým střihem zlepšit, výsledek je ale hodně špatný. A o scenáristické impotenci by se dalo napsat celé pojednání pro studenty filmových škol, jak se řemeslo nemá dělat. Například dějová linka s manažerkou kapely, která se zničehonic zjeví ožralá před nočním klubem. Až posléze se divák dozví, že je to manažerka, která kluky hledá (a vlastně kvůli tomu prchli do Provence). Ale proč před ní utíkají nebo co se teď stane, když se jim to nepovedlo, je už každému jedno. Podobně podzápletka s vyhulením extra drahých lanýžů. Majiteli je to skoro jedno. Anebo zhulení hostů na svatbě. Každému je to fuk. Tak jo.
Jedním z dalších mnoha problémů, jimiž Prázdniny v Provence oplývají, je zoufalá nevěrohodnost postav. Podle oficiálního textu distributora je jeden "zavilý hulič marihuany", druhý "hláskující filozof" a třetí "nesmělý basák". Těžko říct, kdo je kdo, protože hulí všichni, a když jsou pod parou, opilecká moudra z pusy vypouštějí taky všichni. Poznat jde snad jenom to, kdo je basák, ale pouze z kratičké scény, kdy v ruce drží nástroje. Vedle toho, že se všichni chovají jako idioti (nebo pardon - puberťáci, ale podle všeho má jít o třicátníky), to skřípe i jednotlivě. Třeba Vojta Kotek jako potetovaný rocker je naprostý fail. Přesvědčivý v další roli losera je jen Kryštof Hádek, ale zase těžko věřit, že by s ním tak krásné děvče, jako je Denisa Pfauserová, vlezla do postele (ostatně stejný problém jsem měl s jiným Hádkovým smolařem, Honzou z Bobulí. S ním tehdy Tereza Voříšková chodila i v reálu, takže něco na něm být musí, ale odmítám věřit, že by se takové holky byly schopny zamilovat do natolik tragických Hádkových postav).
Reklama na růžové víno
Tohle vše zabolí o to víc, když si uvědomíte, o jak kvalitně obsazený film se jedná. O trojici Kotek, Prachař a Hádek už řeč byla; všechno to jsou nadějná jména dobrých herců. Jim pak sekundují Jaromír Nosek, Jana Krausová, která v 62 letech svádí jednoho z třicátníků a ukazuje ňadra, jež nepatří jí, ale dublérce, nebo bodrý francouzský Moravák Igor Bareš trousící instantní moudra ve stylu Bobulí, že "dobrá vína vypijou sami a ta špatná pošlou do Čech". Jediný omyl je Chantal Poullain, o níž si bůhvíproč někdo myslí, že je herečka. A jelikož se natáčelo v její rodné zemi, musela tam hrát taky.
Nedějový film, který nedává žádný smysl, to jsou Prázdniny v Provence. Možná kromě smysluplné touhy vytahat z diváckých peněženek peníze za vstupenky, jinak je evidentní, že se štáb během natáčení jen dobře bavil příjemnou dovolenou v krásné Provence a občas pustil kameru. Jiný důvod vzniku filmu asi není. Nechat se mu musí jediné - v jeho průběhu intenzivně roste chuť na dobré růžové víno. V závěru traileru (který mimochodem nepůsobí zdaleka tak katastroficky jako výsledek) jeho tvůrci zavtipkovali, když Hádek s Kotkem prohlásí: "Já se na to asi nechci dívat." - "Já taky ne." Asi ani nevěděli, jakou pravdu divákovi sdělili.
