Neobyčejný život české pěvkyně na pozadí dramatických událostí 20. století ukazuje celovečerní dokument o Soně Červené. S prostým názvem Červená vstoupí snímek Olgy Sommerové 7. září do distribuce a bude ihned k dispozici také on-line na portálu Aerovod.cz.
Snímek ukazuje silnou a statečnou ženu, která zpěvu a působení na jevišti věnovala celý život. Ženu, jejíž maminka se stala obětí komunismu a která sama v závěru své kariéry ztvárnila na jevišti nejtragičtější oběť tuzemské komunistické moci, Miladu Horákovou.
"Sebeteplejší rodinný krb by mi nenahradil působení na jevišti a zpívání. (...) Zůstala jsem sama, bez rodiny i domácnosti, a z té samoty jsem obnovovala svoji sílu," uvádí pěvkyně ve filmu. Zmiňuje v něm ale, že kromě zpěvu a divadla také poznala velkou lásku k druhému člověku. Rozhodli se neukončit své kariéry, setkávali se během cestování a prací a "v každé z těch chvil byla věčnost", říká. "Telefonovali jsme si 30 let denně, z kteréhokoli místa na světě. Byl báječný, jedinou věc mi neměl dělat, že zemřel. To se mi zhroutil svět. Ale právě že nezhroutil, šel dál," vzpomíná Červená ve filmu.
"První nápad na film přišel na projekci filmu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Zkáza krásou, kde jsem viděla prvorepublikovou společnost a kulturu a blesklo mi, že Soňa je také narozená za první republiky. A proto, že je jiná, její dílo je jiné, život je jiný, hned jsem jí zavolala, jestli bych s ním mohla natočit velký film, už jsem předtím s ní točila dva filmy," řekla dnes při projekci Sommerová.
Červená počátkem 60. let emigrovala z Československa, domovskou scénou se jí poté stala opera ve Frankfurtu nad Mohanem, odkud vedla její kariéra na většinu významných evropských a zámořských operních scén a festivalů. "Nejlépe se zpívalo v tom jazyce, ve kterém byla opera napsaná," řekla umělkyně, která například v San Francisku učila sólisty Janáčkovu Její pastorkyni česky a sama zpívala v mnoha jazycích. "Skladatel píše na ten jazyk, pro který píše. Tak jako Janáček, který se nemůže zpívat jinak než česky, protože ten jazyk zpívá, ta hudba zpívá..."
S režisérkou ve filmu prochází mnohými místy, kam ji osud přivedl. V Praze navštěvuje někdejší nemocnici, kde prožili poslední chvíle Jan Palach či Josef Toufar a kam přivezli po zatčení a třídenním pobytu na Pankráci její matku, která ve věznici za nevyjasněných okolností zemřela. Její tělo chtěl režim pohřbít v hromadném hrobě a Soně se podařilo přesvědčit zřízence, aby jí tělo vydal a matku pak tajně mohla pohřbít.
Matka stejně jako otec byla předtím v nacistickém koncentračním táboře, manžel pronásledovaný StB uprchl po válce z Československa. Sama pěvkyně měla za sebou stovky rolí v muzikálech, opeře, filmy, nahrávky a koncerty, komunisté ji však řadili mezi nepřátele režimu a zakázali jí angažmá ve vytouženém Národním divadle. Na konci filmu vzpomíná, jak ji na jeviště první české scény přivedl až americký režisér Robert Wilson poté, co s ním deset let spolupracovala v Hamburku.
V jeho inscenaci Věc Makropulos v ND ztvárnila hlavní roli, ve zlaté kapličce ve své "druhé české" kariéře účinkovala dosud v pěti operách. Operu o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude... sama iniciovala.
