Kniha mladého amerického spisovatele Ransoma Riggse Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti vzbuzovala zájem filmařů ještě předtím, než v roce 2011 došlo k jejímu vydání. Zfilmování se dočkala letos a režie se neujal nikdo menší než Tim Burton. Pokud by někdo čekal melancholické fantasy jako Střihoruký Edward, což se nabízelo podle traileru, bude zklamán. Stejně jako - podle všeho - ortodoxní fanoušci knižní série. Všichni ostatní by se měli bavit.
Tim Burton totiž postupem let (letos mu bylo už osmapadesát) postupně opouští přísně stylizované surreálné příběhy a víc se baví, byť u toho nijak neopouští svou poetiku. Hodně je to znát i ze Sirotčince slečny Peregrinové, kde po tři čtvrtiny stopáže film držel v jeho neopakovatelné náladě, aby potom dal naplno průchod svému čirému bláznovství. Dokonce v okamžik, kdy k tomu dojde, na diváky zamrkal, když se na zlomek vteřiny na plátně sám mihl.
Svět podivných
Dospívající Jake (Asa Butterfield) jednoho večera nalezne svého podivínského dědečka, který mu celé dětství vyprávěl fantastické příběhy o svém mládí mezi neobvyklými dětmi v sirotčinci kdesi ve Walesu, mrtvého a bez očí. Nemůže se z toho traumatu vymanit, až jeho psycholožku napadne, aby jel do Walesu a navštívil místo, o němž dědeček tolik vyprávěl, že by to mohlo mít terapeutické účinky. Nakonec se Jake se svým nepříliš nápaditým otcem (Chris O´Dowd) na místo vypraví, aby našel jen vypálenou ruinu - na dětský domov dopadla v roce 1943 německá bomba a všechny zabila.
Zdání však klame. Časovou smyčkou se Jake dostane do fantastického světa, kde se o několik zvláštních dětí stará tajemná, ale okouzlující "vládkyně času" slečna Peregrinová (Eva Greenová). Jake postupně poznává obyvatele zvláštního domova, kteří disponují neobyčejnými schopnostmi, a také nebezpečí, jež dětem hrozí. Skupina zlých "podivných", vedená zákeřným panem Barronem (Samuel L. Jackson), a dalších nestvůr totiž s dětmi i slečnou Peregrinovou má své plány. Jake tak musí dětem pomoci a u toho vyřešit i problém s tím, že jedna z dospívajících dívek, (doslova) éterická Emma (Ella Purnelová), se mu líbí čím dál víc...
Pojďme si hrát
Tim Burton vytvořil na základě knižní předlohy okouzlující film, který zalidnil nádhernými, především dětskými figurami. Okamžiky, kdy se Jake seznamuje s osazenstvem trochu jiného dětského domova, patří k neopakovatelným, jak jednotlivé děti postupně odhalují svoje zvláštní schopnosti. Potěší také různé filmové odkazy - v zahradě zvláštně sestříhané keře třeba právě na Střihorukého Edwarda. Tady si Burton notně popustil fantazii, i když mu kritikové budou vyčítat, že proti knize ledacos změnil (třeba včetně charakteristických schopností jednotlivých dětí). Podpořen skvělou kamerou, za níž stál uznávaný Bruno Delbonnel (nasnímal třeba Amélii z Montmartru nebo V nitru Llewyna Davise), předložil divákovi nádherný, barevně snový svět, který s šedivou realitou výrazně kontrastuje.
Poklidné pasáže tvůrci vhodně střídají s dynamičtějšími, a tak navzdory stopáži o délce 128 minut publikum ani nedostane šanci se nudit. Včetně nečekaného "žánrového twistu" v závěru, kdy najednou začne úplně jiný film. Možná slabší, zkarikovanější, infantilnější, ale rozhodně ne méně zábavný. Na druhou stranu, Burton si se žánry hraje od začátku, chvilku se jedná o fantasy, chvilku sklouzne do hororového ladění, chvilku je to teenagerská romance. Horší je to snad jen se soundtrackem, který z traileru sliboval neopakovatelný zážitek, ovšem ve výsledku jsou jednotlivé melodie zaměnitelné a zdaleka nedosahují svého potenciálu.
Juniorka Avengers
Nejzábavnější jsou dětské charaktery, které vypadají jako zárodky superhrdinů, jež kvůli časové smyčce nedostanou příležitost vyrůst. Ohnivá Olive, žárlivý re-animátor Enoch, elegantní promítač Horace, Hugh plný vos nebo hodně creepy dvojčata, která svou úžasnou schopnost ukážou až v závěru. Především díky nim je film po celou dobu hodně zábavná podívaná. A to nad nimi ještě ční slečna Peregrinová, jež kouří dýmku, má schopnosti logického úsudku, za který by se nemusel stydět ani Sherlock Holmes, a Eva Greenová ji dozdobila podmanivou gotickou krásou. Je evidentní, že to byla role jako stvořená pro režisérovu manželku Helenu Bonham Carterovou, ovšem jejich vztah se před natáčením rozpadl, k roli se dostala Greenová - a je to jen ku prospěchu věci.
S ostatními dospělými to je horší. Plakátová jména Judi Denchová nebo Rupert Everett se snímkem jen mihnou, rezignovaný otec Chris O´Dowd až příliš připomíná losera ze své nejslavnější role v seriálu IT Crowd. Záporáci (ať už lidé, nebo mostra) jsou zase zaměnitelní a přílišná hrůza z nich nejde. Démonicky vyhlížející Samuel L. Jackson se to jediný snaží táhnout, ale právě z něj se v závěru stane největší karikatura, která důstojného protivníka moc nepřipomíná. To je škoda, protože trochu temnější ladění by Sirotčinci slečny Peregrinové slušelo ještě víc.
Chytře s dětmi
Burtonův nejnovější film hodně připomene jeho starší díla nebo další, klasické kousky fantasy určené divácké kategorii na pomezí dětí a dospělých. Vzpomenout se dá na typické zástupce žánru jako Nekonečný příběh a podobně. Stačí jen pustit uzdu fantazii a vzpomínat na pocity, jaké to bylo, když jsme byli dětmi. Sirotčinec slečny Peregrinové je primárně film pro starší děti - ale konečně pro ty chytřejší, kterým nestačí pitvořící se domácí zvířátka, jichž je v současných animácích tolik. A za to patří Burtonovi a jeho týmu velký dík.
