Známý dokument
Špátová navázala na otce. Uvedla Největší přání 3

Klasik českého dokumentárního filmu Jan Špáta natočil stovku snímků. Mezi nejslavnější patří Největší přání z roku 1964 a druhý díl z roku 1989, jejichž tématem jsou hodnoty mladých lidí v různých sociálních prostředích. Otázku, jaké je tvoje největší přání, Špáta pokládal podruhé v době, kdy bylo jeho dceři Olze pět let. Dvacet let poté v jeho projektu pokračovala, výsledek představila na karlovarském festivalu.

Prezentaci nazvanou Docu Talents from the East uspořádal jihlavský festival dokumentární tvorby už poosmé. Podle jeho ředitele Marka Hovorky dostalo prostor devět projektů, které budou mít v následujícím roce světovou premiéru.

"Letos se přihlásil největší počet filmů, bylo velice těžké těch devět z nich vybrat. Tři z nich jsou české, další dva mají české koproducenty Radima Procházku a Filipa Remundu. Česko se tak stává Mekkou dokumentární tvorby pro východní Evropu," řekl Hovorka.

Ze zahraničních projektů upozornil na snímek slovenské režisérky Zuzany Piussi Křehká identita o slovenské identitě a film ruského režiséra Vitalije Manského, kterým je road movie podél plynovodu vedoucího z Ruska i přes Českou republiku. Koproducentem bude Česká televize.

Také Olga Špátová se stejně jako její otec pokusila zmapovat postoje mladých lidí a filmem Největší přání 3 představí svou generaci. "Točila jsem dva a půl roku a ve střižně zjistila, o jak těžký úkol jde dát to do těch osmdesáti minut," podotkla. I proto byla jarní premiéra zrušena a přesunuta na 19. září - o měsíc později by Špáta oslavil osmdesátiny.

Podle jeho dcery zůstávají základní hodnoty mladých lidí stejné, změnily se možnosti a kulisy, ve kterých žijí. "Poznala jsem například, jak je moje generace zmatená, má plno možností a přesto neví, kam jít. Také jsem zjistila, jak se mění role muže a ženy. Jak holky okolo dvaceti let touží po úspěchu a kariéře, zatímco kluci po věčné a věrné lásce," uvedla.

Do svého filmu zařadila záběry z předchozích dvou. "Používala jsem tátovy archivy jako koření, jen na jemné porovnávání těch dob. Brala jsem to skoro jako povinnost,abych dvacet let po něm na tuto jeho krásnou inspiraci navázala," dodala dokumentaristka.