K lásce k filmu ho přivedla maminčina kamera na klíček a nechybělo mnoho a dobyl by Hollywood. Od filmové Mekky Tomáše Vorla odradila 80. léta se všemi jejich nástrahami, už tehdy ale poznal práci amerických filmařů i to, "jak dolar každého Čecha zlomí, včetně zarytých komunistů". V rozhovoru řekl, že věří v budoucnost kinematografie, i když při komponování záběrů ve svých filmech počítá s tím, že je většina diváků zhlédne v počítači či mobilu. Věčně rozcuchaný a podmračený filmař z okolí Divadla Sklep a Pražské pětky oslaví 2. června šedesátiny.
"Moje maminka měla kameru Admira na klíček, natáčela rodinné záběry a občas mi ji půjčila. Tam to možná začalo. Pak jsem s bratrem a kamarády točili v rodném Braníku takové legrační krátké scénky," vzpomíná na dobu přelomu 60. a 70. let. Když poznal Davida Vávru a Divadlo Sklep, začal "sklepáky" do filmů zakomponovávat také. "A tyhle srandičky začaly vyhrávat amatérské filmové festivaly v Čechách i ve světě. To mě nakonec dovedlo k rozhodnutí přihlásit se na FAMU a věnovat se filmu profesionálně," uvedl.
Ještě před přijetím na FAMU, kam přestoupil z ČVUT, pracoval jako asistent na Barrandově. Roku 1981 se tam podílel na natáčení filmu Yentl o židovské dívce toužící po odpíraném vzdělání režírovaném Barbrou Streisandovou. "Setkání s americkým filmem a Barbrou Streisandovou byl pro mne šok. Jednak jsem zíral, jak dokonale funguje americký štáb a jak dolar každého Čecha zlomí, včetně zarytých komunistů," říká. Šokován byl prý ale i tím, že "celý americký štáb byli homosexuálové". "A jeden si mě velice oblíbil, shodou okolností to byl hlavní producent. Tak jsem mu pustil svoje filmy Kašpárek a To můj Láďa. On pravil, že mám nesmírný talent, abych s ním okamžitě odjel do Hollywoodu," řekl Vorel.
Producent mu prý sliboval asistenci na filmu Cesta do středu země a pak že si prý natočí v Americe svůj "celovečerák". "Já jsem dlouho přemýšlel a se všemi se radil, ale nakonec jsem zbaběle zůstal v Praze. Bál jsem se, že bych brzy umřel na AIDS," vzpomíná na 80. léta.
Po studentských filmech, k nimž patří Ing. nebo Chemikál, následovaly Pražská pětka a Kouř, které trochu utrpěly tím, že do kin přišly v přelomovém roce 1990 a dlouho je znaly jen úzké skupinky přátel. Prvním filmem Tomáše Vorla, který vstoupil v širší povědomí, je Kamenný most z roku 1996. Měl autobiografické prvky a kritika ani diváci moc nepřijali podobu, jakou se režisér vyrovnává s tehdejšími změnami ve společnosti i svou frustrací. Přesto ho má Vorel nejraději.
"Asi proto, že diváci ho rádi nemají a kritici ho nepřijali. Takže ho musím sám chránit a bránit a chválit, dokud nevyroste a dokud všichni nepochopí, co je v Kamenném mostu ukryto," říká režisér, který se poté pustil do tvorby s tématem návratu k přírodě a kritiky uspěchané doby. A sám tráví část roku mimo Prahu. "Nápad natočit Cestu z města přišel, až když jsem objevil čarokrásný kraj Rabštejna nad Střelou a jeho svérázné obyvatele. Poslední díl Cesta domů bych rád natočil příští rok a koncem roku 2019 snad bude premiéra," plánuje.
Před dvěma lety se rozhodl všechny své snímky umístit na YouTube - kromě Kouře a Pražské 5, které spravuje Národní filmový archiv. "S ním jednám o digitalizaci, obnovené premiéře a nakonec o umístění na internet," uvedl. Svým krokem vyvolal protesty filmařů, dnes ale podobně nakládají se svými filmy mnozí producenti a distributoři. "Věřím, že jednou také NFA tímto způsobem zpřístupní všechny české filmy - pro každého zadarmo a v té nejvyšší kvalitě. Nikdo pak už nebude muset nic krást a někde stahovat," řekl.
