Trapný Polívka zbavil České lvy důstojnosti

Vzkaz, který za sebou zanechalo sedmnácté předávání Českých lvů, je velmi rozpačitý: vyhráli favorité, večer byl trapný a příliš nepobavil. Na druhou stranu by konečně mohl donutit Petra Vachlera a spol. ke změnám, jež by jedinou českou filmařskou slávu posunuly výš, a že je kam.

Výsledky Českých lvů nejsou překvapivé. Dokonce je v rámci možností lze považovat za podařené. Když si totiž odmyslíme absenci kvalitních loňských debutů Dvojka a Zoufalci a filmu Muži v říji mezi nominovanými, jsou skutečně nejlepšími snímky loňského roku vítězný Protektor Marka Najbrta a 3 sezóny v pekle Tomáše Mašína.

ČTĚTE TAKÉ: Českého lva ovládl Protektor, odnesl si šest sošek
                        Získá dnes Českého lva primář Sova? Tipujte s námi

V souboji mezi Protektorem, 3 sezónami v pekle a Hřebejkovou Kawasakiho růží nakonec dominoval první jmenovaný, z večera si protektorátní drama odneslo celkem šest ocenění. Tři České lvy dostaly 3 sezóny v pekle a na Kawasakiho růži zbyly dvě sošky. Do kompletního výčtu pak chybí ještě připomenout, že po jedné ceně získal animovaný Na půdě Jiřího Barty a dokument Zapomenuté transporty do Polska Lukáše Přibyla.

Čeští lvi se - v rámci možností - dostali do správných rukou. Ovšem uznání se nejspíš nedočká ceremoniál, při němž si ocenění přebírali České lvy. Ten totiž vůbec nenadchl. Tradiční poetiku koncentrované trapnosti posunuli Pavel Liška a Bolek Polívka k dosud netušeným obzorům.

Ve srovnání s letošním nominačním večerem, kterým provázel Jana Budař, byl vrchol filmařské sezony jednoznačným propadákem. Postrádal osobité kouzlo a vtip a výkon dua Polívka - Liška připomínal ponejvíc školní besídku.



Trapné pokusy o humor, korunované Polívkovým žoviálním tykáním oceněným či Liškovou stále stejnou hereckou polohou, připravily večer českých filmových cen o veškerou důstojnost. Společně s příliš vyzdvihovanými sponzorskými vsuvkami byl letošní ceremoniál Českých lvů jedním z nejrozpačitějších. Nezachránily jej ani přespříliš úmorné herecké scénky. Ceremoniálu to ale jen přidalo na pozici akce, která je takzvaně mimo - plná trapných pokusů o humor, slovní vaty a natahovaných scén, které nikam nevedou.

Po letošní předávací slávě je jasné více než kdy předtím, že Vachlerovy ceny získají důstojnost až ve chvíli, kdy dospějí. Za 17 let existence to však překvapivě nikomu v organizačním týmu nedošlo, letošní předávání cen ale svědčí o tom, že nazrál čas na změnu.

Foto: Karel Šanda, Falcon