V Berlíně se dnes návštěvníkům otevírá nezvyklá výstava. Ukazuje totiž fotografie míst, na nichž útočila a vraždila neonacistická skupina Národněsocialistické podzemí (NSU). Ve výstavní síni Martin-Gropius-Bau v centru německé metropole bude k vidění do 29. října, tedy zhruba do doby, kdy by měl mnichovský soud vynést rozsudek nad poslední žijící členkou této skupiny.
Beate Zschäpeová, která stojí před soudem, vytvořila podle obžaloby spolu s Uwe Mundlosem a Uwe Böhnhardtem teroristickou buňku, která v letech 2000 až 2007 zavraždila po celém Německu devět lidí tureckého a řeckého původu a jednu německou policistku. Trojici, která většinou používala zbraň české výroby, jsou připisovány i dva bombové útoky v přistěhovaleckých čtvrtích Kolína nad Rýnem, které si vyžádaly přes 20 zraněných.
Tehdejší informace v médiích, která stejně jako policie byla přesvědčena, že za vraždami stojí někdo z turecké komunity, sledovala i fotografka Regina Schmekenová, která se později místa činu rozhodla zdokumentovat. "Vůbec jsem si nedokázala představit, jak někdo může něco takového udělat, a z jakých důvodů," řekla v pátek na tiskové konferenci před zahájením výstavy.
Mimo jiné proto, aby se na oběti pravicového teroru a jejich rodiny nezapomnělo, začala Schmekenová v roce 2013 místa činu fotografovat. Do začátku roku 2016 každé z nich navštívila alespoň dvakrát. Výsledkem je série 36 snímků, po třech z každého místa činu. Na poslední - 37. fotografii - jsou dveře soudní místnosti, kde je Zschäpeová souzena.
"Na těchto fotografiích je tísnivé to, že na nich nejsou vidět ani vrazi, ani jejich oběti. Na snímcích Schmekenové působí právě to nenápadné, banální a obyčejné děsivě," řekl spisovatel Hans Magnus Enzensberger.
Na fotografiích, které Martin-Gropius-Bau vystavuje ve dvojici potemnělých místností, jsou skutečně místa obyčejného života - park, silniční výpadovka nebo zastávka autobusu. Podle Schmekenové se jednotlivá místa hodně proměnila, než je začala fotografovat, a bylo tak pro ni těžké si vůbec představit, že na nich někdo násilně zemřel.
Na snímcích z Norimberku, z míst, kde byl v roce 2000 jako první oběť NSU zavražděn turecký obchodník Enver Şimşek, už kromě zbytků stánku, kde prodával květiny, není nic, co by ho připomínalo. Na snímcích z Rostocku, kde Mehmet Turgut prodával kebaby, než byl v roce 2004 zavražděn, zase během práce Schmekenové vyrostl malý památník v podobě dvou laviček.
"Fotografie mohou představovat bariéru proti zapomínání. A my potřebujeme takovou bariéru, protože ještě nejsou všechny detaily vyjasněné a protože nemůžeme nechat rodiny obětí osamělé," poznamenala k výstavě Barbara Johnová, která je pověřenkyní německé vlády pro rodiny obětí NSU. Nechala se také slyšet, že si rodiny osmi tureckých a jednoho řeckého živnostníka přejí, aby členka NSU Zschäpeová odešla od soudu s doživotním trestem. Pozůstalí už podle Johnové doživotně potrestáni byli.
Případu, který je jedním z nejsledovanějších v Německu za poslední desítky let, už mnichovský soud věnoval přes 370 jednacích dnů. Rozsudek by po více než čtyřech letech od začátku procesu mohl padnout na podzim. Mundlos a Böhnhardt, kteří s podporou Zschäpeové vraždili, se v roce 2011 zabili, když jim policie víceméně náhodou přišla na stopu.
