Aerosmith proměnili úvod prázdnin ve svátek

Ryzí rock americké legendy Aerosmith přilákal do O2 areny tisíce fanoušků a vyvolal nadšení hned několika generací. Mladí rockeři, stárnoucí "máničky", ale i kompletní několikačlenné  rodiny dali skupině, která se do Prahy vrátila po třinácti letech,  jasně najevo,  že na důchod ještě pomýšlet nemusí. Kapela jim přízeň oplatila energickou show, ve které sladkobolné balady byly v jasné menšině.

Pětice v čele s charismatickým zpěvákem Stevenem Tylerem, posílená navíc o klávesistu, dorazila v rámci turné Cocked, Locked, Ready to Rock Tour a publikum nechala nejprve čekat, aby po velkolepém intru s oponou zahájila krátce po půl desáté rovnou nadupaným hitem Love in an Elevator. To byl ještě Tyler celý v černém a kytarista Joe Perry dokuřoval velký doutník. Zbytek kapely působil spíš nenápadně, ale ani on publikum nešetřil a hned od začátku roztočil dobře namazaný stroj na plné obrátky.

ČTĚTE TAKÉ: Jsou američtí Aerosmith nezničitelní?

Co bohužel chvíli trvalo byl zcela průměrný zvuk, který se standardu přiblížil až v druhé polovině, kdy se teprve původně zahuhlaná koule vyvalila z tunelu. Kapelu také doprovázela efektní, ale dnes už zcela běžná světla a vizuálnímu vjemu vévodila hlavně obří LED stěna v jejích zádech, na které se záběry z pódia nápaditě prolínaly s přednatočenými a filmovými sekvencemi - jakoby Tyler a spol. chtěli dát najevo, že nepotřebují žádnou velkou obrazovou show nebo ohňostroje, protože samotná hudba mluví za ně, a ta jejich se bez toho všeho hravě obejde. A reakce všech přítomných svědčily o tom, že se ve svém předpokladu nemýlí.



Po lehkém oddechu po první skladbě frontman postupně odkládal kabátec, klobouk a brýle, Joe Perry "poctivě" střídal arzenál kytar a počínaje čtvrtou skladbou Eat The Rich, kterou  odstartovalo bicí sólo (zdaleka ne poslední ten večer) a ukončil ji zpěvákův stylizovaný kašel, už kapela sypala z rukávu jeden hit za druhým. Letité přirovnávání k Rolling Stones v tomto směru sedí - i Aerosmith si bez obtíží mohou dovolit postavit set bez průměrných skladeb jen na tom nejlepším a nejúspěšnějším.



Ač rokem narození již ctihodní pánové, na podiu Aerosmith nabídli nejen vrcholné muzikantství, ale i skvěle vygradované představení, kdy Steven Tyler nezůstal chvíli na místě, a ani na moment nenechal vzpomenout na své nedávné zdravotní obtíže a evidentně působil ve velmi dobré kondici. Při Pink vytáhl foukací harmoniku a červený klobouk a scéna se zalila růžovými světly, v následné Livin‘ On The Edge Perry zas použil parádu všech kytaristů, dvoukrkou kytaru, a jekot davu nebral konce.



Dokonce ani krizové místo mnoha koncertů, tedy moment, kdy zpěvák nutil dav sborem zpívat, nedopadlo - snad kvůli početné množině návštěvníků ze zahraničí - trapně a gradaci rozjetého večera nezbrzdilo. Při jižanském rokenrolu Mama Kin se blýskl divokým sólem druhý kytarista Brad Whitford, a došlo i na žertík, kdy kratičký, ale zcela metalově zběsilý úvod rozjel naopak táhlou a medově sladkou baladu Cryin‘ .



Ani v dalším průběhu koncertu skupina neztratila energii, na které měl lví podíl hlavně bubeník Joey Kramer a svou skutečně nadupanou jízdu zakončila trojicí přídavků, ve kterých nechyběla balada Dream On ani zcela poslední skladba Toys in the Attic, kterou uzavřelo představování, během kterého se ještě Tyler stihl svléct do půl těla. Praha tak zas viděla jeden z vydařených rockových koncertů, jasně svou podstatou vysvětlující, proč je tento žánr i po desítkách let stále živý a proč o něj zájem publika neupadá.

Na další fotografie se podívejte ZDE.

Foto: Karel Šanda