Už počtvrté vystoupila americká zpěvačka Amanda Palmer v pondělí 29. října v Praze: tentokrát za doprovodu Grand Theft Orchestra. I přes dnes běžné poloprázdné sály bylo vyprodáno několik týdnů předem, a kdo s návštěvou předprodeje nezaváhal dostal po všech stránkách vynikající zážitek.
Opět dopředu vyprodaný koncert prozrazuje dvě věci: popularita zpěvačky, která se díky důsledné stylizaci do hodně opotřebované prostitutky či vyžilé cirkusačky sotva někdy stane pubertálním idolem, u nás stále neuvadá. A to i přes skandál s podporou přes server Kickstarter, kdy ji fanoušci na účet poslali přes milion dolarů, aby za to pak oproti zvyklostem dostali jen drobné dárečky, zatímco jejich idol původně hostujícím muzikantům nabízel "hraní za pivo" a zaplatil jim až po protestech mnoha významných kolegů. A zároveň je tak znovu víc než jasné, že nadšené davy, které ji nejen do pražského Paláce Akropolis následovaly, sem nedorazily za ničím jiným než za její hudbou.
Úvod večera patřil kromě produkce Jhereka Bischoffa na ukulele i neavizovanému křepčení kapely Amandina kytaristy Chada Rainse, zvané Simple Pleasure. Znělo to trochu jako by Talking Heads vtrhli na tu nejpokleslejší diskotéku: do přiznaně syntetických a prvoplánových rytmů Chad a jeho kolegové vkládali improvizovaně působící party na kytaru, basu a klávesy a v celém tom chaosu si náramně libovali.
Vedle silných melodií a odhodlaného nasazení však šlo o cosi, na co se lépe koukalo, než se to poslouchalo. Pocit nedotaženosti a nenazkoušenosti umocňoval nijak dobrý zvuk. Symptomatická byla i tečka jejich setu - samplovaný beat byl utnut (ať už náhodou nebo úmyslně, protože vypršel čas) ještě před koncem skladby.
Reakce po příchodu hlavní hvězdy večera byla bouřlivá. Amanda v několika vteřinách dokázala, že pódiový exhibicionismus ji od poslední návštěvy rozhodně neopustil: oblečena do upnutých zlatých kalhot, jakéhosi korzetu a odhalené podprsenky v podstatě nemusela ani hnout prstem, a dav ji ležel u nohou. Od počátku bylo také jasné, že kromě výtečné hudební porce tu půjde i o vizuální zážitek, uspokojivý i pro náročné mlsaly.
Celý "orchestr" tvořila kromě "frontwoman" jen trojice muzikantů - kromě Chada Rainse, který vedle kytary obsluhoval i klávesy, i basista Jherek Bischoff a bubeník Michael McQuilken, s pomalovanou tváří a vlasovým sestřihem ala punk. Skvěle se doplňovali, a i když při komornějších momentech typu skladby Trout Heart Replica nešlo nevzpomenout na silnou jednoduchost Dresden Dolls, když se do toho všichni opřeli, energie a síla, která se z beden valila, vynášela Amandin charakteristický zpěv ze zaplivaného kabaretu na rockový stadion.
Samotná zpěvačka také tentokrát častěji vybíhala od svých kláves (díky "přelepené" úpravě nápisu Kurzweil na Kurt Weil bylo jasné, že jde stále o ty samé, které používala s Dresden Dolls) doprostřed na okraj pódia a dávala najevo, jak si nyní svobodný pohyb po pódiu užívá. Což platilo i o ostatních: pořád bylo nejen co poslouchat, ale i se na co dívat: komu nestačili rozjaření muzikanti, mohl si užít i občasné nápadité projekce.
Hrálo se samozřejmě především z aktuálního, záříjového alba Theatre Is Evil, ale došlo i na příspěvky z Amandina sólového alba a brzo i na mistrovský kousek z repertoáru Dresden Dolls Missed Me. Při tom kapela dotáhla svůj kabaretní projev k dokonalosti - v asi třetině skladby udělal bubeník stopku a po vzoru hry "škatulata hejbejte se" všichni opustili své nástroje a začali infantilně hemžit po pódiu, aby se poté zastavili každý jinde - Amanda za bicími, bubeník u basy, basista u kytary a kytarista u kláves - aby ve skladbě plynule pokračovali. A aby toho nebylo málo, po chvíli se "prohoz" nástrojů ještě jednou zopakoval, aby se potřetí vše vrátilo k normálu.
Uprostřed setu došlo na další specialitu aktuálního turné - kapelu posílilo smyčcové kvarteto hudebníků, které si kapela najímá pro každý koncert z řad místních hudebníků. Táhlé tóny podtrhly melancholii i hořkosladkost skladeb a samozřejmě i zpestřily průběh koncertu: podobný moment nastal i něco později, když kytarista Chad do skladby Melody Dean vystřihl poměrně šílené sólo na trubku.
Zpěvačka se také dvakrát vrhla nad hlavy diváků a "plavala" na jejich rukou až do poloviny sálu - a netřeba dodávat, že nadšená byla obzvlášť pánská polovina publika. Ale i bez toho šlo o neodbytý, radostně odehraný koncert se skvělou atmosférou, výtečný jak hudebně, tak vizuálně, gradující ke grandioznímu závěru. Druhý přídavek, který byl odehrán akusticky na balkóně mezi publikem, byl už jen skvělou tečkou výjimečné události. A myšlenka na to, že pokud bude možné navštěvovat podobné akce, není to s onou proklamovanou hudební krizí až tak horké, na sebe nenechala dlouho čekat.
Amanda Palmer & Grand Theft Orchestra
Praha, Palác Akropolis, 29.10.2012
