Kanadský písničkář přijíždí se svou kapelou poprvé do Česka představit aktuální album To Live Alone in That Long Summer. Podařená nahrávka i intezivní zážitek z návštěvy by snad už konečně mohly změnit jeho pozici v povědomí tuzemských posluchačů.
Své debutové album vydal Barzin Hosseini, Kanaďan s íránskými kořeny, před více než deseti lety a od té doby spojuje své síly i s dalšími hudebníky a společně produkují klidné, melancholicky zamyšlené písničky. Energie spodních proudů a magicky se převalující atmosféra bývává přirovnávána k Tindersticks, Low, Mazzy Star či Mojave 3 a Sparklehorse, ale to vše je jen velmi přibližné. Stejně tak by totiž mohli být zmínění i třeba Leonard Cohen či John Cale ve svém starším, akustickém období.
Zasněnost i citlivost, s jakou téměř bázlivě převypravuje své příběhy, je od počátku jasně patrná i z únorového, celkem už čtvrtého alba. I tentokrát se kanadská skupina ohlíží do minulosti a nabízí niterné písničky, jen zvolna ubíhající vpřed, které však svou zvukovou pestrostí dokáží dobře udržovat pozornost, nenudí a neuspávají.
I přes určitou repetitivnost a zadumanost mají spíš než si udržovat intelektuálský odstup tendenci přetáhnout posluchače do svého světa. Asi jako když jedete někam vlakem a z okna v blízkém rybníce pozorujete bezstarostně se koupající děti, které nikam nepospíchají, užívají si volna a s nakažlivým smíchem po sobě cákají.
Po celou dobu album servíruje jeden vstřícný song za druhým, někdy se až zdá, že autor zkouší, jakou míru pozitivity a melodií ještě posluchači unesou, a co už by pro ně bylo nepřijatelné. Ono jemné našlapování po zábradlí na hraně mostu má ale dobrý konec - k přepadnutí do podbízivosti naštěstí nikde nedojde.
Stejné je to i s melancholií: Jestli je něčím albová "čtyřka" pozoruhodná, tak hlavně tím, jak se jí úspěšně daří vyhnout se patosu, který melancholické písně často doprovází. Za to, že nikde nenastane ani okamžik trapna, ani ufňukané slzoronění, mohou především až geniální aranže, které jemně a nenásilně zakomponovávají do celku cello, housle, klávesy nebo trubku.
Nápadité písničkářství, které ovlivnil indie-rock stejně jako moderní country si s sebou nese rozvahu a schopnost uklidňovat. Relaxuje, ale zároveň ho doprovází i nemalá dávka naděje a oduševnělosti; jediným problémem devíti písní je jejich zapamatovatelnost - splývají do jednoho příjemného, ale místy až homogenního shluku, a odlišovat je není snadné.
Přesvědčit se o tom lze na vlastní uši. Barzin se spoluhráči své nové album předvedou ve čtvrtek 3. dubna ve strahovském klubu 007 v Praze. Asistovat ji k tomu bude tuzemské duo Kieslowski. To aktuálně dokončuje své třetí album, které bylo nahráno ve Francii, produkoval ho J.P. Muchow a vyjde po prázdninách.
Barzin: To Live Alone in That Long Summer
Vydali Monotreme rec.
75%
