Brněnské seskupení Čankišou patří nejen k nejlepším world music formacím u nás, ale vzhledem k tomu, jak často vyjíždí koncertovat za hranice, lze ho považovat i za dobrý exportní artikl. V červenci se úspěšně před deseti tisíci diváky představilo na malajském Borneu. O zkušenost se podělil zpěvák Karel Heřman.
Jak se kapela odněkud z malého státu v Evropě dostane na Borneo?
To, že jsme se objevili na Borneu, je hlavně zásluhou naší manažerky Hanky. A také vytrvalosti: jsme schopni existovat už třináctou sezónu a neustále si stát za svým. A pak už stačilo pár kontaktů a strašně moc Hančiny práce. A asi je potřeba pořadatele něčím okouzlit. Třeba hudbou.
Pomohlo nějak to, že v minulosti už na tomtéž festivalu vystoupila pražská kapela Braagas?
Tehdy je Hanka zastupovala na hudebním veletrhu Womex, a asi byli pro ten ročník vhodnější než my. My jsme ten rok měli hrát na jiném festivalu v Malajsii, ale to nakonec nedopadlo. A taky tam určitě sehrál roli ten ženský element. I letos tam hrála skoro dívčí kapela String Sisters.
Myslel jsem, jestli to nějak ulehčilo jednání s pořadateli vám?
Určitě. Holky z Braagas hrají moc dobře a pořadatelé už neměli tolik strach, co jim z Česka přijede. Na nás trochu tlačili kvůli tvrdosti, že bychom měli hrát věci ze starších desek, které jsou víc ethno.
Znamenalo hraní v tak vzdálené lokaci nějaký ekonomický problém (vím o skupinách, které v zahraničí hrají jen díky grantu), nebo to naopak bylo kvůli solventnosti pořadatelů snazší než u tuzemských festivalů?
Rainforest World Music Festival je podle časopisu Songlines jeden z deseti nejprestižnějších world music festivalů na světě a Malajská vláda ho velmi propaguje a podporuje. Podobné zázemí, jako jsme měli na tomto festivalu, jsme ještě nezažili. Třeba veškerá technika včetně zvukařů byla z Velké Británie a podobně. Takže to asi bylo jednodušší než v jiných případech.
Vy jste ale v exotických krajích zdaleka nebyli poprvé. Jak tamní publikum reaguje? Je ohlas na vaši hudbu v něčem jiný než v Evropě?
Ne, nemyslím, že je jiný. Spíš ta chuť se bavit, užít si to, nechat se vtáhnout je v zemích, jako je Pákistán, Malajsie, Réunion nebo třeba i Rumunsko, Maďarsko a Ukrajina, silnější. A samozřejmě nejen tam. Češi jsou trošilinku líní a ostýchaví.
Funguje v zahraničí, resp. má nějaký dopad, úspěch vaší zatím poslední desky Faÿt, která se vysoko umisťovala v evropském žebříčku world music nahrávek?
Už jsme si zvykli, že to má význam hlavně pro nás. Jinak to doma moc význam nemá, vyjma pár lidí, kteří se o world music vyloženě zajímají. Mimo hranice to trošku usnadňuje domlouvání koncertů, ale opravdu jen trošku. Ale jako kapela z toho samozřejmě máme velkou radost. Uvidíme, co to ještě přinese.
Kam všude jste se už vlastně dostali? Vím, že jste hráli i na tak neuvěřitelných místech, jako je třeba Mongolsko.
V Mongolsku jsem byl úplně sám a bylo to zatím největší dobrodružství. Byl jsem tam zastupovat Čankie a za Českou republiku. Pak jsme jako kapela byli v Pákistánu, a to dvakrát, na ostrově Réunion a teď v Malajsii a na Borneu. Což je vlastně taky Malajsie, ale trošku jiná než třeba Kuala Lumpur. To jsou asi ty nejexotičtější. Hráli jsme jinak už v devatenácti zemích
Když je řeč o Čankiích: Jak na tuhle fiktivní legendu i jazyk, kterým zpíváte, reagují v zahraničí? Ptal se třeba někdo, kde jejich země leží či jak jste se dostali k šíření jejich slávy?
Oni se s tím moc nezalamují. Sem tam se někdo zeptá, ale přitom ani nevyžaduje odpověď. Samozřejmě, že legendu všude uvádíme. Ale nepotřebují vysvětlení. Přijmou hru a baví se.
Co čeká Čankišou v nejbližší době? Chystáte se v dohlednu ještě na nějaký podobně daleký výlet?
Tak to je otázka spíš na naší manažerku, ona všechno drží do poslední chvíle pod pokličkou a potom nás tím překvapí. Já osobně bych jel okamžitě a vlastně kamkoliv. Je to o potkávání skvělých lidí, které spojuje hudba, takže si vlastně všichni rozumějí. A to je na tom to nejhezčí. A myslím, že nás Hanka brzy něčím překvapí. Na Borneu jsme měli úspěch a hned na místě se ozval jeden velký australský festival, tak uvidíme....
Prý taky letos budete jak otevírat, tak i uzavírat festival v Trutnově. Jak to bude probíhat?
Ve čtvrtek 16. srpna budeme hrát jako první kapela, normální koncert. A 19. po půlnoci, takže vlastně už dvacátého, bychom měli podle nápadu pořadatelů vystoupit s rozšířeným počtem bubeníků, kdy si s námi zahraje třeba i Pavel Fajt. Jak to ale bude vlastně vypadat, nemám zatím ani ponětí.
