Demiurg Pospíšil: Nejsem v žádné partě

Kultura
8. 6. 2015 06:15
Ivo Pospíšil.
Ivo Pospíšil.

Založil legendární Garáž a na vrcholu slávy z ní byl vyhozen. Organizoval tajné koncerty, s českým "androšem" si ale nikdy úplně neporozuměl. Ivo Pospíšil, demiurg české hudební scény, který do žádné party nezapadal. A napsal o tom knihu.

Vladimir 518, vydavatel vašich memoárů, prohlásil, že kniha je vlastně pokračováním Kmenů, série o subkulturách v Česku. Do jakého kmene jste to vlastně patřil?

Nikdy jsem se v žádných partách necítil dobře a bytostně se mi nechce nikam zařazovat. Už v "androši" mi došlo, že jsem hlavně sám za sebe.

Byl jste vyučený zámečník z Klukovic u Prahy, nenosil jste dlouhé vlasy, nikde jste nehrál. Jak jste se ocitl v undergroundu?

Před vojnou jsem se seznámil v klubu v Ženských domovech s Pavlem Zajíčkem, když tam pouštěl desky. On se stal takovým mým guru, který sám hledal, a mě to jeho hledání zajímalo. Jednou, to už jsem byl na vojně, jsem mu volal a on říkal, že objevil Plastiky a "androš". Pak do něj uvedl i mě. Plastici byli tehdy ještě profesionální kapela. Chtěli prostě hrát, chtěli mít holky a politiku neřešili. Normalizace ale byla opravdu hustá, všichni jsme se dusili. A v tomhle stavu trvalého přidušení se najednou objevil miniprostor svobody.

Hudba The Plastic People of the Universe se vám taky líbila?

O hudbu tolik nešlo. Koncerty byly hlavně událostí - napínavou, vzrušující a hodně silnou. Bylo jedno, jestli hrají blbě anebo mají špatný aparát. Dnes hrají samozřejmě daleko lépe, jsou vyhraní, ale je to už prázdné.

Zorganizoval jste několik koncertů Plastic People v hospodě, kterou vedla vaše maminka. Vzali vás máničky mezi sebe z pragmatismu, protože jste byl pro ně užitečný?

Underground byl otevřený komukoli, kdo se o něj zajímal, proto tam bylo také tolik donašečů. Šlo jen o to, chtít. A takových popravdě moc nebylo, v Praze to bylo pár desítek lidí. Když Magor (Ivan Martin Jirous) zorganizoval festival v Postupicích (Festival druhé kultury v roce 1974, pozn. red.), kam se sjeli lidi z celého Česka, vešlo se všechno do tří autobusů.

V polovině sedmdesátých let jste byl z undergroundu "vyloučen", protože jste hrál rokenrol, a ne underground. Z dnešního pohledu to zní absurdně.

Dégéčka (DG 307) začaly být hrozně závažné a vážné, já se naopak rád smál a to se v "androši" taky moc nehodilo. Když jsem přitom do "androše" vstoupil, měl jsem pocit, že můžu dělat cokoli. Najednou mě postavili před volbu: buď budu hrát svůj rokenrol a odejdu, anebo přestanu a v kapele zůstanu. Dostal jsem zase dojem, že o svobodu přicházím a jde tu o stejné škatulkování jako u komoušů. Rozuzlení mi dala kamarádka výtvarnice. Řekla mi: Jakmile drhneš v partě, znamená to, že jsi silnější a můžeš jít vlastní cestou.

Připadal vám český underground jako sekta?

Magor byl sice tahoun, ale zároveň to byl milý a citlivý člověk. Kriminály mu pak daly roli toho tvrdého Magora a on ji hrál. Ale sekta to nebyla. Magor přišel se svou teorií undergroundu, a pokud člověk chtěl dělat svou hudbu, byl vítán a ostatní mu pomáhali. Magorovi bylo jedno, jestli jde o rokenrol, anebo jestli v kapele jen mlátíš palicí do plechu. To řešili jen kluci z naší kapely.

* Jak vznikla kapela Garáž?

* Proč nazval Milana Hlavsu srabem?

* Jak se dozvěděl o svém konci v kapele?


* Jak to, že kapela Půlnoc měla fanoušky z USA už před revolucí?

Odpovědi na tyto otázky se dočtete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 8. června 2015.

Autor: Jan GebertFoto: Radek Cihla

Další čtení

Soutěž o vstupenky na koncert Lionel Richie

Kultura
1. 7. 2025

V Ostravě dnes začíná festival taneční hudby Beats for Love

Kultura
2. 7. 2025

Jakub Hrůša bude od podzimu 2028 novým šéfdirigentem České filharmonie

Kultura
30. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ